Předmět Angličtina pro informační studia a knihovnictví přinesl zajímavý způsob výuky, studenti si mohli nadiktovat témata, která chtějí v angličtině probírat. Zprvu se mi to zdálo jako dobrý nápad. Tedy až do chvíle, kdy se v sylabu předmětu objevila témata typu vaření, která s oborem nesouvisí. Předmět byl rozložen do svou skupinek, které se však nelišily jazykovou úrovní, nýbrž jen tím, že byly v různé časy. Za 45 minut bylo nutné probrat mnoho témat, většiny věcí jsme se však jen dotknuly. Předmět tak rozhodně mohl dobře posloužit jako takový rozcestník, čím se v angličtině dále zabývat.

Probírané gramatické jevy a slovní zásoba však byla dle mého odhadu tak na úrovni A2, maximálně občas B1, což mi u magisterského studia (kde bych očekávala tak C1) nepřipadá dostatečné. A to říkám jako člověk, který s angličtinou vždy velmi bojoval a patřil v každé třídě mezi ty horší studenty. Předmět mi tedy nepřinesl žádné nové vědomosti či dovednosti, což je škoda, na mé angličtině je totiž rozhodně ještě co zlepšovat. Přínos ale vidím v domácích úkolech, které mě donutily vytvořit si jazykovou mutaci portfolia, která se mi do budoucna jistě bude hodit.

Domácí úkoly jsou dostupné po kliknutí na jednotlivé ikony.