Konfirmační zkreslení a jeho vliv na informační chování

Jednou z těchto chyb je tzv. konfirmační zkreslení. Jedinec, který mu podléhá, upřednostňuje v různých fázích informačního chování ty informace, které potvrzují jeho dosavadní mentální model, názor či víru. Naopak informacím, které jsou s jeho viděním světa v rozporu, se vyhýbá, hůře si je pamatuje, interpretuje je odlišně od původního významu anebo je není ochotný dále sdílet.[3]

Ilustrační obrázek — autor Mike Pick (creative commons)

Selektivně se chová mozek již při různých fázích myšlení. Kvůli fenoménu selektivní pozornosti věnuje jedinec pozornost pouze takové komunikaci, kterou považuje za přijatelnou s ohledem na svůj předchozí mentální model. Selektivní percepce poté způsobí dekódování opět jen toho, co je v souladu s přesvědčením. Jinými slovy: vidíme to, co chceme vidět.[4] Právě selektivní vnímání prokázala v 50. letech minulého století případová studie, kde univerzitní klání v americkém fotbalu “viděli” diváci rozdílně podle toho, jaké ze zúčastněných stran fandili.[5] Podobně poté funguje i pamatování si přijatých informací. Fenomén selektivní retence způsobí, že si jedinec znovu vybaví to, co bylo v souladu s preexistujícím konceptem, ostatní zapomene.[6]

Ve výzkumu publikovaném v časopise Nature byli účastníci vystaveni experimentu, při kterém čelili důkazům, které byly v rozporu s jejich politickým přesvědčením. Část mozku vnímající fyzickou bolest se v případě těchto opačných názorů stala více aktivní.[7] To poukazuje na fakt, že pro mozek je obtížnější přijímat názory, se kterými jedinec nesouhlasí. Problematika konfirmačního zkreslení tak úzce souvisí i s tzv. kognitivní disonancí.

Poprvé představil koncept konfirmačního zkreslení kognitivní psycholog Peter Cathcart Wason v roce 1960. Ve své studii poukázal na to, že většina lidí nesprávně ověřuje hypotézy — nesnaží se je vyvrátit. Účastníkům experimentu zadal určitou číselnou řadu (např. 2–4–6) ve které měli dále pokračovat. Při každém dalším číslu jim vždy odpověděl ano/ne podle toho, zda takto číselná řada může pokračovat. Většina účastníků pokračovala čísly 8–10–12, poté 14–16–18. Vždy dostali pozitivní feedback. Po několika kolech proto byli přesvědčeni o tom, že správné pravidlo již objevili — ať už to byla řada sudých/lichých čísel, nebo určitý rozdíl mezi všemi čísly. Ve skutečnosti ale do řady mohli zařadit jakékoliv číslo, které je vyšší než to předchozí. Tento princip ale většina účastníků neodhalila, jelikož se nepokoušela svou domněnku falzifikovat. Wason v šedesátých letech podobný experiment ještě několikrát zopakoval a dokázal, že lidé hledají takovou informaci, která podporuje to, v co věří.[8]

Zatímco Wason se zabýval pouze kognicí, jiná větev výzkumníků se zaměřila na změnu či přetrvávání postojů. Podle Catherine A. Sanderson konfirmační zkreslení napomáhá k potvrzování stereotypů. Lidé si lépe zapamatují informace, které stereotyp potvrzují. Ty, které jej vyvrací, buď zcela ignorují nebo je brzy zapomenou.[9]

Jak konfirmační zkreslení ovlivňuje hodnocení informací, se snažil v sedmdesátých letech zjistit výzkum univerzity ve Strandfordu. Výzkumníci vybrali stejný počet zastánců a odpůrců trestu smrti a dali jim přečíst různé (fiktivní) komparativní studie. Jedna z nich poukazovala na pozitivní a druhá na negativní vlivy trestu smrti. Po účastnících výzkumníci požadovali, aby studie ohodnotili. Zastánci trestu smrti hodnotili studii, která podporovala jejich názor, jako více důvěryhodnou a s kvalitnější metodologií, naopak odpůrcům se více zamlouvala studie prokazující negativní vliv trestu smrti. Studie navíc také zjistila, že po přečtení obou studií byli účastníci o svém názoru ještě silněji přesvědčeni.[10]

Tento jev, kdy si účastníci konfrontováni s důkazem podporující opačné tvrzení ponechají svůj původní názor a jsou o něm ještě silněji přesvědčeni, se nazývá efekt zpětného rázu.[11] Například ale britská fact-checkingová organizace Full Fact považuje na základě prověření sedmi experimentálních studií tento efekt za mýtus. Případy, ve kterých byl efekt zpětného rázu zjištěn, měly tendenci obsahovat obzvláště sporná témata, nebo se jednalo o případy, kdy byl fakt, na který se výzkumníci dotazovali, objektivně nejednoznačný.[12]

Studie Deanny Kuhn a Josepha Laa navíc zpochybňuje i závěr výzkumu ze Strandfordu o tom, že zkoumání smíšených důkazů o tématu vede k polarizaci postojů. Na základě svého výzkumu mezi vysokoškolskými studenty, kterých se ptali stejně jako Lord (et al.) [10] na trest smrti, spíše navrhují, aby fenomén polarizace zahrnoval 2 odlišné vzorce změn: posun z původně mírné do extrémnější polohy a posun z původně neutrální do mírné polohy. Data navíc podporují názor, že efektivní součástí takových intervencí je spíše než vystavení novým důkazům kognitivní zapojení jedinců.[13]

Koncept samotného konfirmačního zkreslení jakožto inklinaci k informacím, které jsou v souladu s dosavadní vírou, je však obecně přijímaný a mnoha výzkumy potvrzený. Jeho slabou stránkou může ale kromě rozdílných výsledků u polarizace názorů být jeho přílišná zjednodušenost, a to zejména z psychologického hlediska. Původní koncept vychází z kognitivního paradigmatu a nezohledňuje tedy například sociální faktory, kterými může být například vztah k podavateli informace. V přijímání informací, jejich zpracování či rozhodování na jejich základě hrají roli i další faktory — vliv prostředí, ve kterém se uživatel nachází, nebo jeho předchozí zkušenosti.[14] Kleyman proto doporučuje namísto jediného fenoménu hovořit spíše o tzv. souboru konfirmačních zkreslení.[15]

Ač je pojem konfirmačního zkreslení původně doménou psychologie, pronikl již i do dalších oborů, například politologie nebo ekonomie. Jeho provázanost s informačním chováním je patrná v různých fázích interakce s informacemi. Konfirmační zkreslení lze pozorovat například u hledání informací (ve smyslu seeking), jak bylo zmíněno v části článku věnované Wasonovu experimentu, podobně se může konfirmační zkreslení projevit i u vyhledávání informací (ve smyslu searching). Klayman zde hovoří o tzv. strategii pozitivního testování, tedy o tendenci pokládat takové dotazy, které vedou k nalezení dat potvrzujících hypotézu.[14] Konfirmační zkreslení má vliv i na další práci s informacemi, například na hodnocení a zapamatování si, jak ukazují výše zmíněné studie. V dnešní době je zajímavé zaměřit se také například na sdílení informací na sociálních sítích, vyhýbání se informacím a dalších prvkům informačního chování.