Mocenské pole v poli literárním – Pierre Bourdieu

Téma sociologického nahlížení na literaturu, která je doménou nejen sociologie, ale i literární vědy, je ukázkovým příkladem v současné době prosazujícího se interdisciplinárního přístupu ve vědních oborech. Literatura je, tak jako i ostatní formy umění, sociálním jevem, a proto si zaslouží sociologické zkoumání. Za velikána v oblasti sociologického přístupu k literatuře je považován francouzský sociolog a filozof Pierre Bourdieu. Jeho teze týkající se sociologie literatury můžeme nalézt především v díle Les Règles de l’art. Genèse et structure du champ littéraire, které v českém prostředí vyšlo v překladu Petra Kylouška a Petra Dytrta.

V této eseji bych ráda reflektovala kapitolu věnující se autorskému hledisku literárního pole, konkrétně vztahu literárního pole s polem mocenským. Mocenské pole je plné pnutí a protikladů. Odehrávají se v něm boje různých držitelů moci, zejména boj o proměnu či zachování hodnot kapitálu, přičemž může jít zejména o kapitál ekonomický, kulturní, symbolický. Samotný boj se nachází již v hierarchickém uspořádání těchto kapitálů. Převyšuje umělecká hodnota hodnotu politickou či ekonomickou? Jednotlivé kapitály zřejmě nelze univerzálně nadřadit jeden druhému, proto dle mého názoru tato pnutí přetrvávají dodnes a zřejmě navždy přetrvávat budou.

Bourdieu tvrdí, že autoři jsou dnes vyvázáni z vnějších mocenských tlaků, avšak jsou ovlivňováni okolními poli – zejména ekonomickým či politickým ziskem. Domnívám se však, že z vnějších vlivů jsou autoři vyvázáni i dnes pouze jen částečně, stále se totiž mohou pohybovat pouze v hracím poli, jež je vytyčeno legislativními předpisy. Motivovanost ekonomickým ziskem je však bezesporu výrazně patrnější. Bourdieu popisuje protichůdné dispozice ve vztahu spisovatele (intelektuální) s vydavatelem (ekonomické), kdy každý z nich sleduje své zájmy a poměr těchto sil je závislý na síle autorovy autonomie.

Společenský úspěch je měřen úspěchem komerčním (např. prodaný náklad) nebo společenským věhlasem (např. získané literární ceny), do pole ale vstupuje i hledisko kulturníhos statutu publika. Ačkoliv politický vliv zeslábl, nahradil jej v tomto směru imperativ trhu. Z mého – nutno podotknout laického – pohledu se však spíše politický vliv promítl do požadavků čtenářů, a tedy je nyní součástí vlivu komerčního, protože jsou to právě oni, kdo na základě svých – třeba i politických – preferencí otáčí trhem. O tom ostatně mluví i Bourdieu, když vysvětluje střet mainstreamu a avantgardy. Vždy ve výsledku záleží na „posvěcení“ od čtenářů (kterými jsou i samotní autoři), koho oni sami považují za hodnotného.

Mocenské pole je komplexní, je plné protikladů a literární pole jím je ovládané. To, čemu se autor nevěnuje, ale dle mého názoru by stálo za zamyšlení, je polemika, zda by tomu nemohlo být za určitých okolností i naopak.