Průlet mým rokem 2021: od organizace k punku

Napsal /

Rok 2021 pro mě byl především o vzdělávání. Sama jsem se hodně věnovala škole, zároveň jsem se snažila rozvinout se v lektorských dovednostech. Nahlížela jsem tak na vzdělávání z pozice studenta i učitele. Byla jsem aktivní ve svém spolku Zvol si info a nahlédla také pod pokličku krátkodobých projektů Erasmus+. Vezměme to ale postupně.

V lednu 2021 jsem se zúčastnila svého prvního hackathonu a s partou spolužáků navrhla komunitní prostředí pro vzdělávání. Projekt jsme nakonec nerealizovali, ale začali jsme se díky tomu více bavit o komunitě KISKu a o tom, jak jí pomoci v době distanční výuky. Nakonec z toho vzešel nápad na komunitní discord. Zbytek ledna jsem ležela v knihách a zápiscích, učila se, psala eseje. Končil mi první semestr na KISKu a já zjistila, že zapsat si 48 kreditů byl možná hloupý nápad. Jelikož jsem ale zkouškové nakonec přežila, a dokonce si odnesla samá áčka, rychle jsem na bolest zapomněla a bez ponaučení si v dalším semestru dala kreditů 52. A byla to fakt jízda.

V únoru jsem zcela propadla fenoménu Clubhouse. Nejen, že jsem na této sociální síti byla pečená vařená, debatovala jsem v růmkách a pořádala pravidelné „pořady“, také jsem o fenoménu psala. V článku pro Zvol si info jsem popsala potenciální rizika této sítě. Na svém blogu jsem naopak napsala o příležitostech v podobě komunitního učení. Dnes už se na síť vracím jen občas, nostalgicky. 

Na jaře jsem se věnovala hlavně studiu, zmíněných 52 kreditů mi dalo docela zabrat. Našla jsem si ale i čas na vedení Zvol si info, kde jsme připravili 4 typy webinářů. V tu dobu jsem také figurovala ambasadorka v kampani munichallenge, vystoupila na konferenci TEDx anebo si zahrála v komparzu pohádky Tajemství staré bambitky 2. Hodně času jsem také trávila doučováním základoškolské angličtiny, češtiny a matematiky. Oblíbila jsem si v tu dobu také dlouhé procházky s kamarády po městě a lese. Celý ten půlrok byl vlastně takový poklidný, většinu práce jsem udělala z domova a řídila jsem se time-boxingem, který je ukázal jako velmi efektivní nástroj pro time-management.

Můj více méně stereotypní život se zlomil 17. června. Následujících 30 dní jsem se totiž nezastavila. Po dlouhé době, kdy jsem jen seděla doma za počítačem, jsem najednou netušila, na který vlak nasednout dřív, abych stihla vše, co potřebuji. Po dlouhé době jsem se vrátila do Brna, osobně poznala vedoucího své diplomky, podívala se fyzicky do budovy školy, poznala se s několika spolužáky, sehnala si nový byt, oslavila narozeniny, absolvovala letní školu a 2 projekty Erasmus+ zabývající se mediální gramotností. Za tu dobu jsem poznala desítky nových lidí, nesčetněkrát seděla ve vlaku a velmi si oblíbila This is fine meme.

Tento styl života mi vlastně v první půlce roku chyběl. Do června jsem byla velmi organizovaná, vše se pečlivě plánovala a dbala na duševní zdraví. Od června jsem pak dělala mnoho věcí najednou, byla spíše chaotická než uspořádaná. A moc jsem si to užila. Došlo mi, že ve svém životě potřebuju oba tyto póly – organizovaný punk.

V srpnu jsem se nastěhovala do nového bytu v Brně, byla podruhé zvolena předsedkyní Zvol si info a odjela na dovolenou do Rakouska. Těsně po návratu jsem pak odletěla na dva týdny do Španělska na další Erasmus+ projekt, tentokrát ne jako účastník, ale jako lektorka. Byla to pro mě velká výzva, protože jsem se nikdy před tím nepostavila před dav lidí a nemluvila anglicky. Tady jsem musela a přiznám se, že to bylo zprvu velmi nekomfortní. Účastníci i spolupracovníci mi ale na konci projektu dali velmi pozitivní zpětnou vazbu, která mě namotivovala v tomto odvětví dále pokračovat. 

Když jsem se vrátila ze Španělska, první týden třetího semestru už byl v plném proudu. Pár hodin po příletu mě čekala první hodila v roli vyučující na univerzitě v rámci mého kurzu Disinformation Pandemic: How to fight it. Byla jsem vděčná, že jsem se před tím ve Španělsku rozmluvila, můj kurz byl totiž opět v angličtině. Celý semestr jsem se pak věnovala především přípravě a realizaci zmíněného kurzu. 

S kredity jsem to tentokrát zkusila nepřehnat a dala jsem si jich 32. Škole jsem se ale věnovala mnohem méně než před tím, kromě intenzivní přípravy vlastního kurzu jsem se totiž také pořádně obula do Zvol si info. Kromě klasického šéfování jsem se ponořila hlavně do HR otázek, věnovala se náboru a onboardingu nových členů, začala pořádat interní webináře a připravila několik nových přednášek. Ve spolku jsme také vykopli nový projekt Designformace, ve kterém budeme letos pokračovat.

Na konci října jsem odjela lektorovat na mediální kemp do německého Norimberku a v listopadu odjela na desetidenní projekt Youth Catalyst, kde jsem se naučila mnoho nových věcí o neformálním vzdělávání. Ve zbytku roku jsem pak uzavřela svůj kurz dvanácti výzkumnými rozhovory s jeho účastníky a úspěšně dokončila čtyři ze sedmi předmětů, které tento semestr studuji. 

Roční přehled

Výhledy do 2022

Rok 2021 jsem si velmi užila a k jeho konci jsem měla pocit, že prožívám jedny z nejkrásnějších momentů v životě. Z roku 2022 mám respekt a možná i trochu strach. Čeká na mě především psaní diplomové práce, na což se upřímně moc netěším, docela se toho bojím. Budu se také připravovat na státnice. A čeká mě velká výzva – opustit studentský život a začít už ten opravdový „dospělácký“ – zorientovat se primárně sama v sobě a také v kariérních příležitostech. A správně si vybrat, najít cestu, kterou mám po studiích pokračovat. Nemyslím si, že tento rozhodovací proces bude snadný.

Mám několik nápadů, které chci letos zrealizovat ve Zvol si info. A ještě více se chci opřít do lektorování a vzdělávání obecně, ideálně bych chtěla najít způsob, jak se vzděláváním živit.

Velmi se také těším na cestovatelské zážitky. Na začátku ledna odlétám do Dubaje, kde budu cílit především na Expo. Těším se na technologické novinky i nahlédnutí na témata udržitelnosti a lidských práv z různých pohledů. V únoru a březnu se chci zúčastnit dvou mezinárodních kurzů – jednoho o neformálním vzdělávání, druhého o nenásilné komunikaci. A na léto bych nejraději zmizela někam dobrovolničit přes Evropský sbor solidarity. 

Letošní předsevzetí se točí okolo duševního zdraví, a to zejména ve vztahu k technologiím. V minulém roce se nesčetněkrát stalo, že jsem omylem seděla třeba i šest hodin v kuse u Netflixu anebo dlouho do noci scrollovala na sociálních sítích. Přitom vím, že se umím ve vztahu k technologiím chovat dobře, nedávno jsem i o digitálním wellbeingu psala článek. Nastavila jsem si tedy do nového roku některá pravidla a doufám, že se mi podaří jich držet. Druhou podstatnou složkou v tomto komplexním předsevzetí je zastavování se a reflektování. Někdy toho dělám opravdu moc a zapomínám si u toho všímat vlastních pocitů nebo si brát ponaučení. Začínám dnešním reflektivním článkem a pokusím se reflektovat více a častěji. S duševní pohodou se pojí také zdravý životní styl obecně, ráda bych letos našla konečně cestu ke sportu a zbavila se své závislosti na sladkém. 

Myslím si, že mě čeká následující rok spoustu výzev a budu muset hodně pracovat sama se sebou. Mám z toho respekt, ale těším se na to.  

Související příspěvky

Diskuze

Přejít nahoru