V průběhu prvního semestru magisterského studia jsem měla splnit čtyři výzvy. Mojí první výzvou bylo zahrát si videohru a napsat na ni recenzi. Je to výzva? Pro mě ano. Hry vůbec nehraji. Výjimku tvoří The sims 2, kterou jsem hrávala jako malá. Tehdy jsem se přesvědčila o tom, že hry jsou veliký žrout času a že jsou pro mě vlastně celkem nebezpečné (kvůli TS2 jsem nejedla, nespala, neplnila úkoly do školy a hádala se s rodiči.) Od té doby jsem nikdy nic nehrála.
Kvůli výzvě jsem oslovila své známé, a nakonec se mi poštěstilo vyzkoušet si hru na PS4, konkrétně role playing game z roku 2015 – Witcher 3. Autorem hry je polské herní studio CD Projekt Red a je založena na díle Andrzeje Sapkovského, hráč se ocitá v roli zaklínače Geralta z Rivie. Titul vyšel na platformy PC, Playstation 4, Xbox One a Nintendo Switch. Jak je z názvu patrné, jedná se o třetí díl, nicméně hráč nemusí znát předchozí díly, aby pochopil příběh. Má znalost Zaklínače v podobě netflixového seriálu byla v pochopení příběhu ale jistě nápomocná.
Hru jsem pouze vyzkoušela, hrála jsem 4 hodiny, celou jsem ji nedohrála. Příběh skrývá 120 hodin a dva velké příběhové datadisky. Část informací pro tuto recenzi jsem proto získala detailním rozhovorem s hráčem, který ji (stejně jako předchozí díly) odehrál celou.
Dějová linka a pestré úkoly
Zaklínač Geralt dostává úkol od císaře nilfgaardského impéria, aby mu přivedl jeho biologickou dceru Cirillu, která je v nebezpečí. Společně se svou láskou Yennefer se vydají na strastiplnou cestu po Cirilliných stopách. Při pátrání navštíví mnoho míst, potkají různé (z knih známé) postavy, zažijí souboje. Cestou může hráč plnit nesčetné množství nápaditých vedlejších úkolů, které na něj čekají na vývěskách ve vesnicích či městech. Nezřídka ale dostává zakázky i od postav, které při svém putování potkává.
Jednotlivé úkoly obsahují spoustou zvratů a nabízejí hned několik možných způsobů, jak situaci vyřešit. Jenom plnění těchto malých úkolů může samotné vystačit na desítky hodin zábavy. Dále jsou tu k prozkoumání nesčetné jeskyně, opuštěné domy a vesnice, zříceniny, staré elfské ruiny, ostrovy a mnoho dalšího. Jak celý příběh dopadne, záleží nejen na šikovnosti hráče, ale i na rozhodnutích, která hráč v klíčových momentech udělá. Ty mají zásadní vliv na příběhové události a rozhodují, k jakému z desítek různých konců hry dojdete.
Herní svět plný možností
Vizuální stránka hry a obrovské možnosti herního světa mě velmi okouzlily. Herní svět je vážně obrovský a jen přejít pěšky z jednoho konce na druhý může zabrat i desítky minut. Cestování může urychlit Geraltova zvířecí kamarádka Klepna, která se na zapískání vždy teleportuje do zaklínačovy blízkosti.
Města, vesnice a jejich obyvatelé mají vlastní rytmus. S ránem začínají ožívat tržiště, ulice jsou plné lidí, kteří něco dělají a někam cestují. Po západu slunce vše utichá a místo davů potkáte jen stráže, pobudy, opilce a loupežníky. Hráč má tedy pocit, že je kolem něj opravdový živý svět, a ne pouhé kulisy.
Souboje
Geralt se na své cestě musí zlepšovat ve svých zaklínačských vlastnostech a dovednostech, aby byl schopný čelit stále silnějším nepřátelům. Základními ukazateli jsou zdraví, výdrž a magická energie. Ty ovlivňují, kolik ran může Geralt přijmout a kolik rozdat. Jeho bojový arzenál tvoří kuše, slabý a silný útok mečem, kryt a magická znamení, s nimiž může například proti nepříteli vyslat proud ohně, tlakovou vlnu, vytvořit ochranný štít či ovládat protivníkovu mysl. Nepostradatelnou výbavou každého zaklínače jsou ale i magické elixíry, oleje a petardy, které poskytují další cennou výhodu nad soupeřem.
Taková várka možností není pro prvohráče jednoduchá. Trvalo mi celou věčnost, než jsem si zapamatovala, na jaká tlačítka musím mačkat, abych docílila kýženého efektu. Většinou jsem vlastně mačkala víceméně náhodně, protože to bylo jednodušší než se zdlouhavě snažit vyvolat útok dle mých představ. V tutoriálu určeném na souboje jsem strávila nejvíce času.
Za každého zabitého protivníka, vyřešenou hádanku či splněný úkol dostává hráč zkušenosti, které zvyšují jeho úroveň. Vždy po dosažení nové úrovně se Geraltovi posílí výdrž i zdraví a obdrží dovednostní bod, který následně investuje do stromu speciálních schopností. Mezi ně patří například účinnější elixíry a znamení, nové bojové techniky nebo navýšení různých bonusů.
Dále může v boji pomoci silná zbroj a ostrý meč. Těchto předmětů je ve hře opravdu nesčetné množství. Získat je lze u kupců, zabitých nepřátel či v truhlách s poklady. Každý meč i brnění mají své speciální vlastnosti. Útočná a obranná síla, odolnost proti živlům, způsobení krvácení, mrazivé zranění. Vybavení se ale časem opotřebovává, a tak je čas od času potřeba meč nabrousit a brnění opravit, aby opět dosáhly původní útočné a obranné síly. Do některých předmětů lze dokonce vložit magické runy a tím je ještě vylepšit.
Nepřátelé a etický aspekt hry
Co mě velmi zaujalo, je určité morální rozhodování, které hra nabízí. Geralt na své cestě často měří síly s různou havětí. Zaklínačskou živností je zabíjení monster za odměnu, většinou peněžní. Občas ale zdánlivě nebezpečná nestvůra je ve skutečnosti oběť lidské fantazie a není zdaleka tak nebezpečná, jak ji vesničané vykreslují. A i když na člověka zaútočila, mohla k tomu mít pádný důvod, třeba jen chránila vlastní život či život svých potomků.
Proto je vždy nutné případ vyšetřit a pomocí extrémně vyvinutých zaklínačských smyslů zjistit, co se skutečně stalo, a zda je nestvůra opravdu tak nebezpečná, že si zaslouží smrt. Hráč často dostane možnost příšeru ušetřit nebo jí domluvit, aby místo opustila, či jen aby už nikdy víc nevraždila nevinné vesničany. Tato rozhodnutí bývají velmi složitá a jsou koncipována tak, aby byla morálně nejednoznačná.
Bestiář je opravdu pestrý; narazit můžeme na nemrtvé, vampýry, duchy, démony, skřety, obry, elementály, harpyje, běsy, polednice, obří hmyz, divoká zvířata a mnoho další havěti. Geralt také nezřídka bojuje s lidskými nepřáteli, neboť člověk dokáže být také monstrum, a to nejzákeřnější.
Závěrečné zhodnocení
Z celé hry jsem vlastně měla smíšené pocity. Na začátku mi to vůbec nešlo. Hned v prvních pár minutách, kde se nedělo nic nebezpečného, jsem omylem spadla z balkónu. Při chůzi jsem nebyla schopná udržet se na cestě, pořád jsem do něčeho bourala, zahýbala, kam jsem nechtěla. Jako člověk, který nikdy před tím nedržel ovladač od PS4 v ruce, jsem možná pro začátek měla vyzkoušet něco primitivního, aby mi ovladač lépe „padnul do ruky“.
Jsem nadšená z možností, které herní svět nabízí, což ale ve mně vyvolává jakousi rozhodovací paralýzu – kde tedy začít? Který úkol plnit a který nechat být? Opět – jako začátečník je možná lepší začít na něčem, co tolik možností neobsahuje. Pro zkušeného hráče je to ale paráda, může si vybírat to, na co má ve hře zrovna chuť. Někoho může více bavit detektivní práce a rozhodování o vině či nevině nestvůr, jiný miluje souboje a někdo se zase nejradši prohání na koni.
Překvapilo mě, jak mohou být videohry propracované – po příběhové a grafické stránce. Za celou hrou je vidět obrovská kreativita. Hra mě rozhodně zaujala, nicméně stále se cítím komfortněji v roli diváka než v roli hráče.
