Každý se učíme trochu jiným způsobem. Používáme sešity a analogové diáře, někdo naopak funguje pouze digitálně. Do on-line prostředí se přesouvá více fází našeho studia a nyní, v pandemické době, je to možná ještě více viditelné a aktuální než dříve.
V digitálním světě každý máme své studijní prostředí. To se skládá z míst, kde čteme studijní materiály (pdfka, e-knihy, cizí zápisky ve wordu), kam je ukládáme (složky v počítači, záložky v prohlížeči, RSS čtečky), místa, kde sami tvoříme seminárky či si píšeme poznámky (Google dokumenty, Word, grafické programy). Zařadit sem můžeme i sociální sítě, pokud na nich sledujeme někoho relevantního k předmětu našeho učiva, Youtube, pokud nám k učení dopomáhají videa. Citační manažery, drilovací kartičky, to-do listy….
Každý z nás má vzdělávací prostředí zcela jedinečné. K tomu řada z nás používá také nějaký institucionalizovaný systém naší vzdělávací organizace. Někteří žáci používají například Bakaláře, MS Teams, Google Classroom, Moodle. Univerzity často majé své vlastní informační systémy. Ty jsou potřeba především proto, aby nějakou ucelenou formou mohla škola komunikovat se studenty. Takový systém na správu učení bývá oproti PLE jednotný, což ale nemusí všem vyhovovat.
Next Generation Digital Learning Environment nabízí střední cestu mezi LMS a PLE. Měl by fungovat tak, že škola nabídne nástroje, kterým umí dát technickou podporu, dokáže v nich učitele i žáky proškolit. Studenti si z nich sami vyberou, co chtějí používat. Učitel pak například zadá domácí úkol a každému ze studentů se tento úkol promítne tam, kam žák požaduje.
Slovníček pojmů
PLE – personal learning environment – Osobní vzdělávací prostředí – individuální systém, každý si dělá po svém, decentralizovaný.
LMS – learning management system – Systém na správu učení – školní prostředí, jednotný systém, institucionalizovaný.
NGDLE – next generation digital learning environment – Něco mezi. Studenti si vybírají nástroje z nabídky, vše je propojené.
Pokusím se zde navrhnout, jak by takové prostředí mohlo vypadat a fungovat. Jak takovou věc udělat technicky je už další otázka, nepochybuji, že by to nějak šlo. A nepochybuji ani o tom, že by to s sebou neslo různé problémy. Technickou otázku zde nechám stranou a zkusím tedy jen popsat, jak si takový systém sama představuji.
Základem všeho by byla úvodní stránka, dashboard, na kterém by studenti či učitelé viděli vše potřebné. Co znamená „vše potřebné“ by si už každý určil sám. Pro někoho by byl důležitý velký kanlendář, vedle toho menší to-do list a někde v rohu ikonka pošty. Jiný student by nejraději viděl analýzy svého učebního pokroku. Student by si nejen vybral, které aplikace chce na úvodní stránce vidět, ale i jaké bude jejich pořadí či velikost. Z nabídky „widgetů“ by si vždy vybral a velikost si určil dle sebe – podobně jako když budujeme webovou stránku v nějakém redakčním systému typu Wrodpress – student by nemusel ovládat žádný kód, pouze by si přesouval a zvětšoval či zmenšoval jednotlivá okna.
A co vše by si student mohl na stránku přidat? Zde možná trochu naruším zamýšlený koncept NGDLE, ve kterém se, pokud jsem to pochopila správně, vybírají již existující nástroje. V mém pojetí NGDLE by zde byly nástroje vyvinuté speciálně pro tento systém – tedy vlastní klient na e-maily či další komunikaci, vlastní kalendář, poznámkový blok, úkolníček apod. Zároveň by však byla umožněna integrace nástrojů z jiných zdrojů. Toho by mohli využít studenti, kterým původní nástroje nevyhovují – mohli by připojit vlastního e-mailového klienta (například Outlock, Apple Mail, Gmail) nebo třeba vlastní plánovač. Cílem by tak bylo udělat platformu co nejlepší, aby užvatel neměl potřebu sahat jinam, ale zároveň mu ponechat svobodu volby.
Studentovi by byly detailně a transparentně popsány možnosti integrace nástrojů, včetně jejich návodů a avizovaných výhod a nevýhod. Dostatečný důraz by také bylo potřeba klást na varování, že některé z integrovaných aplikací mohou zaniknout, že provozovatel NGDLE nemá možnost je opravit, pokud v nich budou systémové chyby atd. Student se díky dostupným informacím bude moci kvalifikovaně rozhodnot, které nástroje bude používat.
Některé z nabízených nástrojů jsem vyobrazila na schématu, kde jsem i lehce naznačila některá možná propojení:
Některé komponenty nyní popíšu blíže a pokusím se na nich i nastínit vzájemnou propojenost celého systému:
Plánovače
Kromě toho, že by si student sám mohl zadávat své úkoly do různých to-do listů, by také probíhalo automatické extrahování úkolů nutných k ukončení předmětu (včetně jejich deadlinů) – ze sylabu by se automaticky stáhly do seznamu úkolů a jejich deadliny se objevily v kalendáři. Student by měl více možností, kde úkoly najít – v seznamu úkolů, zároveň u jednotlivých předmětů i v kalendáři.
Požadavkem na učitele by zde bylo nastavovat všemu deadline a samozřejmě tyto úkoly opravdu zadávat – nejen ústně při případné přednášce, ale hlavně do systému. Ideální by také bylo, kdyby učitel měl naplánované úkoly a jejich deadliny už na začátku semestru a mohl vše zadat do sylabu, který by už dokázal úkoly automaticky odeslat, kam by bylo potřeba.
Pokud by uživatel kdekoliv na těchto místech zaklikl ukončení, úkol by se ukončil všude (nesmaže se, jen přeškrtne – kdyby se student překlikl nebo se chtěl později k úkolu ještě vrátit). Student by si automaticky zadaný úkol mohl sám upravit (nastavit si pro sebe dřívěší deadline, rozdělit si úkol na podúkoly…), v historii úkolu by však stále mohl dohledat jeho původní znění. Součástí plánovacích aplikací by by byl také nástroj na projektové řízení u skupinových úkolů.
Studijní materiály a učební pomůcky
U studijních materiálů by byly podstatné požadavky na učitele, aby je vkládal ideálně v textové podobě – buď jako holý text anebo i v pdf, ale s rozpoznáním textu (ne u každého pdf souboru je text totiž rozpoznán – věřím ale, že programy, které umí pdf převést na text jsou stále pokročilejší a že by to snad i v budoucnu mohlo jít dobře). Důvodem pro takové studijní materiály jsou další prvky systému, jako například:
- Hledání s našeptávačem – vyhledávač by kromě různých nástrojů uměl prohledávat také úkoly, názvy předmětů a obsahy studijních materiálů – student by tak mohl hledat konkrétní informaci napříč různými předměty najednou. Vyhledávači by samozřejmě nesměla chybět možnost výsledky filtrovat. Zároveň by takové vyhledávání mohlo být dostupné z jakékoliv stránky systému a dalo by se spustit například klávesovou zkratkou.
- Zkoušení učiva – zde by byla možnost připojit například Quizlet a jemu podobné nástroje (včetně vlastního kartičkového nástroje). Do kartiček by bylo možné vložit cokoliv pouhým označením – pokud by byly studijní materiály v textové podobě, stačilo by párkrát kliknout a byly by předělané do zkoušecích kartiček. Systém na zkoušení kartiček by v sobě také obsahoval informace o tom, kde se daná věc nachází (kde je zdroj, odkud byla informace do kartičky přidána) a pokud učivo z dané kartičky studentovi nepůjde, může ho aplikace odkázat na daný studijní materiál či další doporučenou literaturu.
V podobném duchu by fungovaly i další nástroje. Redakční systém (kterým by mohl klidně být třeba on-line MS Word) by byl propojen s odevzdáváním, se spoluprácí s kolegy apod. Obecně by takový systém potřeboval nepodcenit návody na jeho používání a důmyslně vyřešit jednotlivá propojení, aby nevznikaly zbytečné chyby. Pokud by se ale něco podobného podařilo sestavit, mnoha studentům by to jejich vzdělávací proces mohlo značně zjednodušit a zpříjemnit.
Dobrý den Veroniko,
když pročítám Vaši mapu, tak by mi vlastně jako docela ideální NGDLE přišlo MS Teams s nějakými zásuvnými moduly; možná bychom si vystačili i s těmi přímo od MS. Byla by to cesta, kterou se dá podle Vás jít? Proč?
Jinak máte samozřejmě moc pěknou analýzu základních potřeb. To je super.
BDW znáte třeba stránky jako: https://www.edtechteam.com/blog/2019/08/five-great-apps-you-should-try-in-microsoft-teams/? Byla by toto cesta, která by z Teams udělala Vaše ideální vzdělávací prostředí?