V dnešním článku se pokusím zmapovat výběr svého studijního oboru – proč jsem si jej zvolila? Jak mě to napadlo? A co od studia očekávám? Začnu (retrospektivním) povídáním o bakalářském studiu a poté se přesunu k (aktuálnímu) magisterskému.
Co ze mě bude, až vyrostu?
Po devíti letech na základní škole jsem šla na gymnázium z jednoduchého důvodu – chtěla jsem získat další čtyři roky času na rozhodnutí, co budu dělat, až vyrostu. Čtyři roky uplynuly jako voda a já pořád netušila. Společenské vědy mě bavily stejně jako ty přírodní. Jedničky jsem měla z fyziky i z dějepisu. Bavilo mě číst knížky i počítat příklady. Nic z toho jsem, dle mého názoru, však neuměla „nad rámec“ – u ničeho jsem si neuměla představit, že mě to bude živit.
V průběhu těch čtyř let se mé preference značně měnily. Chvíli jsem toužila stát se zubařkou. A taky jsem chtěla být herečka či režisérka. Hodně mě lákalo stát se učitelkou, což mi rodiče zakázali, haha.
Doba podání přihlášky se blížila – udělala jsem si několik testů a zamyslela se nad tím, co mě od malička bavilo. Byly to knížky, technologie, divadlo, psaní slohů. Nejoblíbenějšími předměty byl český jazyk a ZSV. Udělala jsem si velký průzkum nabízených oborů, navštívila vysokoškolské veletrhy a dny otevřených dveří. Nakonec jsem si podala dvě přihlášky na MUNI:
- Informační studia a knihovnictví (FF)
- Mediální studia a žurnalistika (FSS)
Bc - žurnalistika a politologie
Bylo to opravdu těsné, rozhodla jsem se pro žurnalistiku. Ta však nešla studovat samotná, bylo potřeba zvolit si druhý obor. V nabídce toho byla spousta – sociologie, psychologie, bohemistika, ekonomie. Rozhodla jsem se pro politologii, přišlo mi, že toho o ní moc nevím a díky studiu se třeba zorientuju – nakonec se to vyplatilo, ale byl to docela svérázný přístup k výběru oboru. Je to fakt náročné, studovat něco, o čem dopředu vlastně moc nevíte.
Myslela jsem si samozřejmě, že ze mě bude novinářka, ideálně politická reportérka. Díky praxi jsem si mohla ještě před dokončením studia práci novináře vyzkoušet. Bavilo mě to, ale zároveň jsem zjistila, že mě to nenaplňuje tak, jak bych chtěla. Na médiích jsem si našla něco jiného, co mě lákalo více, než samotná práce novináře – mediální vzdělávání. Tomu se na katedře ale nikdo nevěnoval, více jsem se k tématu dostala paradoxně na Katedře politologie, kde vznikl projekt Zvol si info. Později jsem na stejné katedře se spolužáky založila Fakescape.
Začala jsem se tedy vzdělávat v oblasti fungování médií, dezinformací, propagandy a poté se to vše snažila přetvořit do nějakých vzdělávacích materiálů pro žáky základních a středních škol. Díky tomu jsem se dostala do knihoven a znovu po letech objevila jejich kouzlo.
A konec studia se zase přiblížil nějak rychle. Odstátnicovala jsem sice s „áčky“, ale vlastně jsem zase stála na pomyslném rozcestí, na jehož konci je odpověď na otázku, čím se jednou budu živit. Opět jsem se pokusila o nějakou reflexi. A po pár dnech hlubokého přemýšlení (a několika týdnech ujišťování a snahy zpochybnit své rozhodnutí) jsem se přihlásila na magisterské studium.
Z výše zmíněného je patrné, že se na KISKu chci věnovat nadále mediální gramotnosti a vzdělávání (edTechu).
Mgr - KISK
Pro mě samotnou to je neuvěřitelné, ale oklikou jsem se vrátila tam, kam jsem se hlásila už na bakaláře – na Informační studia a knihovnictví. Může vyvstat otázka, zda nelituji, že jsem tam nešla rovnou. Popravdě – spíše ne. Díky FSS jsem toho mnoho zažila, vyzkoušela, naučila se. Při studiu KISKu nyní můžu na vše nahlížet rozdílnou perspektivou svých dosavadních zkušeností, které jsou jiné od zkušeností mých současných spolužáků.
Co mi pomohlo při rozhodování?
- Co mě bavilo jako dítě? Několikrát týdně jsem chodívala do knihovny, kde jsem se kromě čtení knížek naučila používat počítač. Roky to byl můj největší koníček a záliba v technologiích se mě drží doteď.
- Jak to souvisí s předměty, které mě bavily na střední? Český jazyk a především psaní slohů – to se uplatní snad v každém humanitním oboru. Zájem o společenské vědy, zájem o technologie. Tady jsem prostě správně!
- Jak to souvisí s tím, co už dělám? Učím mediální gramotnost. A ta je součástí informační gramotnosti, které se KISK věnuje. A také se věnuje využití technologií ve vzdělávání. A knihovnám, což je místo, kde učím mediální gramotnost nejraději. Bingo.
Co říct závěrem?
Vybírání oboru může být opravdu dřina. Není snadné si přímo nalajnovat celou budoucnost, ale rozhodně je přínosné občas se zastavit, zreflektovat si dosavadní cestu a zamyslet se nad tím, kam dále pokračovat. To, co jsem dříve považovala za špatnou vlastnost (tedy to, že jsem pořád nevěděla, co budu dělat, až vyrostu), už dnes vnímám naopak jako přednost – dělá to ze mě flexibilního člověka připraveného na 21. století.
Velmi se těším, až za dva roky nahlédnu na tento článek a budu mít odpověď na otázku, zda jsem vybrala magisterské studium správně. Výběrem jsem si ale teď jistá více než kdy dřív.
