Úvodem
Vyzkoušela jsem webovou aplikaci Umíme česky. V tomto příspěvku popíšu, co aplikace dovede a jakou s ní mám zkušenost.
Umíme česky je online cvičebnice českého pravopisu, narozdíl od jiných podobných cvičebnic se tato však přizpůsobuje svému uživateli na základě jeho znalostí. Využívá tedy tzv. adaptabilní učení. Aplikace se snaží odhadnout úroveň znalosti studenta a podle ní mu nabízet personalizovaná cvičení – čím více cvičení je vyplněno, tím je odhad přesnější a učení může být efektivnější – student totiž procvičuje to, co v čem má mezery.
Cvičebnice vznikla na a Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v projektu Adaptive Learning. Kromě Umíme česky vytvořila také další aplikace, například některé cizí jazyky či slepé mapy. Umíme česky je prozatím z těchto aplikací nepropracovanější. Všechny tyto aplikace je možné vyzkoušet na webu Umíme to.
Jak to v aplikaci vypadá?
Pojďme se nyní společně podívat na konkrétní průchod cvičebnicí. Pomůžu si u toho screenshoty pořízenými na webu Umíme česky.
Registrace byla velmi jednoduchá, kromě klasické registrace je možné přihlásit se i skrz Facebook či Google účet. Na webu je pak možné vybrat si konkrétní téma, ročník či způsob zkoušení. Já se rozhladla pro náhodný výběr. Aplikace mě ještě nezná a tak sází na základní (ale často problematický) jev – vyjmenovaná slova. Spouštím hru Rozhovovačka, ve které je mým úkolem vybrat správné I/Y.
Jelikož neustále odpovídám správně, slova jsou postupně těžší a aplikace na mě zkouší různé chytáky. Postupně se doklikávám k nejtěžší úrovni. Pokud udělám chybu, aplikace mě na ní nejen upozorní, ale také mi vysvětlí důvod správného pravopisu – včetně pomůcky, jak si tento jev zapamatovat. Aplikace si také zapamatuje, že jsem udělala chybu právě v tomto slově – přidá ji na seznam chyb a brzy ji v opakování „zrecykluje“. Díky jednotlivým chybám postupně aplikace zjišťuje, jaký gramatický jev mi dělá problém.
V průběhu řešení mi nahoře na stránce narůstá indikátor postupu. Za každou dokončenou sérii poté dostávám štít – nejprve žlutý, poté modrý a nakonec zelený. Pokud bych pokračovala dále do čtvrté (bonusové) série, čekal by na mě ještě poslední, tmavě zelený štít. S dosattečným časovým odstupem je dále možné získat za opětovné absolvování ke štítu i různé hvězdičky. Ty zřejmě motivují žáka k tomu, aby se k učivu po několika dnech vrátil a zopakoval si ho – vedou tedy opět k vyšší efektivitě učení.
Po dosažení 3. štítu mi web nabídne doporučení na další aktivity. Způsobů, jak daný jev procvičovat, nabízí Umíme česky mnoho. U vyjmenovaných slov jsem tak vyzkoušela kromě rozhodovačky také různé hry – například střílení na terč či robotí závody. Další z možných her je tetris.
Na rozdíl od rozhovodačky je zde navíc zohledněn kromě správnosti také čas (a proto se i hůře pořizují screenshoty). Hry také nejsou oceňovány štíty, ale hráč v nich může postupovat napříč levely. Hráč se zde tedy hodnotí podle toho, jaké nejvyšší úrovně dosáhl.
Ukázku z těchto her si můžete rozkliknout v pravé části obrazovky.
Některá cvičení mají své vlastní typy aktivit. Například u určování kořene slova naklikává student jednotlivá písmenka, která do kořene patří. Dalšími minihrami jsou například různé hádanky, křížovky, doplňovačky či korektury. Zajímavým prvkem je procvičování gramatických jevů na textech různých vtipů. Myslím si, že to je další z kroků, které mohou motivovat žáky k práci s tímto programem.
Pouze u procvičování jednotlivých jevů to nekončí, Umíme česky totiž nabízí i různé komplexní úkoly – například namluvené diktáty či práci s textem. Na českém internetu jsem nenašla žádný jiný projekt, který by takto důlkladně testoval čtení s porozuměním. Toto je další feature, který dává Umíme česky oproti jiným vzdělávacím webům jistě navrch. V případě rozsáhlejších úkolů získávají studenti podle úspěšnosti 1-3 žluté krystaly. Úlohy, u kterých neexistuje správné řešení, odmění uživatele za splnění modrým krystalem.
Je potřeba zmínit ještě jeden aspekt – denně smíte zdarma vyplnit pouze 125 dílčích otázek (což se dá zvládnout za 5-10 minut), proto jsem tento nástroj musela testovat celý týden, abych něco málo „nakoukala“. Pokud chcete neomezený přístup a případně pokročilejší statistiky tvé rodiny či třídy, musíte si připlatit. Pro jednu osobu vyjde předplatné na necelých 30 Kč měsíčně, připadě dvou licencí se okamžitě aplikuje sleva (2 osoby celkem za 37 Kč měsíčně), v případě rodinných či školních balíčků se sleva ještě více navyšuje a lze kombinovat s 20% slevou na další produkty (např. jazykové cvičebnice).
Celkové zhodnocení
Celý koncept i jeho zpracování se mi velmi líbí a s platformou se mi pracovalo dobře, několikrát jsem zalitovala, že nejsem primární cílovou skupinou. V adaptibilním učení vidím velký potenciál přizpůsobit se konkrétním potřebám žáka, což učitel, mající na starosti desítky či stovky žáků, dovede jen stěží. Líbí se mi také to, že se nemusím při učení tolik rozhodovat, co dalšího se naučím, protože mi systém nabídne, kam mám jít dál. Nejsem však zbavena svobody úplně, protože nabídek je vždy více.
Oceňuji i několikanásobou snahu motivovat žáky a činit jim studium zábavné – ať už je to širokou nabídkou her, které čerpají inspiraci v klasických oblíbených hrách, zábavnými texty či možností získat různé štíty či hvězdičky. Na druhou stranu mě napadá, že těch gamifikačních prvků je možná trochu až moc a není snadné se v nich ze začátku vyznat – mnoho barevních štítů, různé hvězdičky a jejich hierarchie, přepočet štítů na body, hodnocení pomocí nejvyšší dosažené úrovně ve hře a také odměny v podobě krystalů (které mají navíc různý počet a různé barvy). Navíc je možné soupeřit s ostatními členy rodiny či třídy, nechybí tedy ani žebříčky. Rozumím logickému rozdělení jednotlivých odměn, ale myslím si, že méně je více. Nevylučuji však, že v případě delšího používání aplikace bych i takto rozličným ohodnocením přišla na chuť.
Web za sebe určitě doporučuji a trochu i přemýšlím, zda předplatné nekoupím pro mladší sestru k Vánocům (i když ona by teda radši Netflix 🙂)
Veroniko, děkuji moc za podrobnou recenzi a možná bych se zeptat na dvě obecnější věci. 1) Vlastně mne hodně zaujal závěr, že Vaše sestra by raději Netflix – má vůbec nějaká vzdělávací aplikace – podle Vás – možnost mu konkurovat? Co by se muselo stát, aby to tak fungovalo? 2) Trochu jste v textu obešla onu adaptabilitu a soustředila jste se na gamifikaci. Měla jste pocit, že se Vám dokázala přizpůsobit, že reagovala na Vaše chyby atp.? Nebo to bylo pro Vás náročné na zkoušení, protože chyby vlastně moc neděláte?