S knihou britského neurovědce Matthewa Walkera Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění (v originále Why We Sleep: Unlocking the Power of Sleep and Dreams) jsem si udělala takový pěkný rituál. Dala jsem si ji na noční stolek a četla ji hezky tematicky každý večer před spaním.
Co jsem věděla před knihou? Že je spánek super.
Co vím po knize? Že když nebudu spát 12 hodin denně, tak ztloustnu, ztratím plodnost, dostanu Alzheimerovu chorobu, přijdu o kamarády a předčasně zemřu.
No, ale teď vážně. Zprvu jsem knihu všem s radostí doporučovala. Četla se mi tak dobře, že mi paradoxně spánek i docela narušila – plánovala jsem přečíst si každý večer jednu podkapitolu a hop do říše snů, ale častokrát jsem četla a četla a četla – až mi na spánek zbylo méně času, než autor doporučuje. Obsah knihy se do mého života výrazně promítl – každý den jsem chrlila na rodiče spoustu fun factů, které jsem se v knize předchozí večer dozvěděla. Skoro se až bojím, že jsem začala působit jako maniak, který tvrdí, že veškeré problémy lidstva dokáže vyřešit spánek.
Čeho jsem si na knize vážila nejvíce, bylo to, že je sice psaná populárně-naučně, avšak všechna tvrzení v ní jsou podepřena studiemi, daty. U žádné ze zmíněných studií autor navíc neopomene vysvětlit, jak probíhal daný výzkum a jak se k výsledkům v knize prezentovaným došlo. Jenže tady je právě ten kámen úrazu. Několik let po přečtení jsem narazila na článek, jehož autorem je Alexey Guzey. Ten upozorňuje na některé manipulace, faktické chyby a nejspíš i vyfabrikovaná data, jež se v knize nacházejí.
Je to opravdu škoda. Než jsem se o nepravdivých informacích dozvěděla, tak jsem knihu považovala za jednu z nejlepších populárně-naučných knih, co jsem kdy četla – a to proto, že je zároveň sofistikovaná a informačně plná, zároveň se opravdu hezky čte a může tedy dobře posloužit laikům. K vysvětlení některých složitějších biologických procesů totiž autor používá četná zábavná přirovnání a uvádí příklady z praxe, díky čemuž je kniha velmi čtivá.
Výběr pár zajímavostí:
- Spánek pomáhá při učení – předem připraví mozek na nasátí nových informací, další noci dokáže nové vědomosti upevňovat a dávat je do souvislostí. V noci vytváří různé asociace, řešíme-li problém, je opravdu lepší se na ně vyspat, přes noc totiž náš mozek může sám najít řešení. Takže ráno moudřejší večera není jen nějaká povídačka, tento efekt je vědecky prokázaný.
- Totéž platí i o motorickém učení (po spánku dokážeme najednou zahrát na klavír skladbu, která se nám předchozí den stále nedařila a nedařila).
- Spánek fixuje dobré vzpomínky a naopak mírní traumata, takže jsme-li z něčeho nešťastní, spánek postupně tyto pocity otupí, funguje vlastně jako takové antidepresivum – Zde však Guzey poukazuje na studie, které naopak poukazují na prospěšnost spánkové deprivace při léčení depresí.
- Toto vše samozřejmě platí o zdravých jedincích. Existuje mnoho nemocí, při kterých některé části mozku (a vlivy spánku na ně) nefungují.
- Existuje nemoc, u které najednou spánek přestane fungovat úplně – a jedinec je vzhůru až do své smrti. A jelikož si jeho mozek nemůže odpočinout, dotyčný postupně zapomíná, ztrácí schopnost pohybu, myšlení, vnímání…
- Většina lidí trpí spánkovou deprivací a ani o tom neví. Člověk je jediný tvor na planetě, který tuto deprivaci dobrovolně podstupuje. Spánek není luxus, je to biologická potřeba a je nutné jej brát vážně.
- Nedostatek spánku způsobuje vyšší riziko infarktu, způsobuje mikrospánek, kvůli kterému mnoho lidí umírá na silnicích. I zde je ale potřeba dle Guzey brát tato tvrzení s rezervou.
- Alkohol působí jako sedativum – neuvede nás do spánku, ale do bezvědomí – takže i když máme pocit, že se nám po alkoholu spí dobře, tak si tělo ani mozek při „spánku“ pod vlivem alkoholu neodpočine a neprojeví je jeho výše zmíněné výhody.
- Totéž platí o práškách na spaní. U těch je navíc začarovaný kruh – přes den jsme kvůli nim unavení, tak si dáme kávu. Ta nás nakopne a večer nemůžeme usnout, dáme si tedy prášky, které nás zase unaví, což se projevuje následující den, kdy se tomu opět snažíme zabránit kofeinem.
- Vhodná teplota místnosti, ve které spíme, je 18°C. Máme-li problémy s usínáním, může nám pomoci horká vana – když z ní vylezeme, tělo se prudce ochladí, a díky vyloučené dávce melatoninu snadno usnete.
Co udělat pro lepší spánek?
- Pravidelnost – to je to nejzákladnější – chodit spát denně více méně ve stejný čas. A takto se i budit – takže žádné víkendové dospávání týdne!
- Bez budíku – pokud to jen je možné, nepoužívejte ho a buďte se přirozeně. Já chodím spát tak, abych se probouzela kolem sedmé hodiny, a pro jistotu mám budík na osmou, kdybych náhodou zaspala.
- Žádný alkohol před spaním – alespoň 2 hodiny. Totéž platí u jídla.
- Šlofíky – ano, ale… Max hodinu denně (ale raději tak 20 min), jinak si tu pravidelnost rozhodíte, večer pak nepůjde dobře usnout.
- Modré světlo – nekoukat před spaním do mobilu, počítače. Případně si použít filtr, který modré světlo potlačuje.
- Ideální je vyměnit scrollování na mobilu za listování knihou 🙂
- Postel jen na spaní – nechte tělo zvyknout na to, že když je v posteli, tak má spát. A že postel je hlavně k tomuto účelu – a ne třeba k učení.
- Neřešit před spaním „velké otázky“, nechat problémy na zítra.
- Být k sobě vnímavější – zjistit, kolik hodin potřebujete, v jaký čas potřebujete ideálně jít spát, jak moc na vás působí káva.
- S tou kávou obecně opatrně. Kofein je zlo. V knize je o tom celá odstrašující kapitola 😀
- Před spaním vyvětrejte a zkuste spát bez zapnutého topení. Chlad je prospěšný.
- Pokud máte se spánkem jakýkoliv dlouhodobý problém, řešte ho – třeba s lékařem, psychologem.
Číst nebo nečíst?
Jak už jsem zmínila, ukázalo se, že si autor mnoho informací vymyslel nebo poupravil tak, aby podporovala jeho tvrzení. Vzhledem k oboru mého studia a práce bych proto měla knihu jednoznačně odsoudit. Může to být trochu kontroverzní, ale stejně vám knihu doporučím. Kniha mi změnila život, protože jsem se díky ní začala o spánek více zajímat, dbát na něj a být celkově vnímavější ke svému tělu. A i když dnes vím, že se v knize nachází mnoho nepravd, nemění to nic na tom, že se o svůj spánek starám lépe a že jsem díky jednoduchým příkladům pochopila některé biologické procesy.
Takže ano, přečtěte si ji, ovšem s vědomím, že informace nejsou přesné. Článek od Guzey je skvělým (a řekla bych že i mandatorním) doplněním a uvedením informací na pravou míru.
