Kritické myšlení jako dovednost pro 21. století

Dříve lidé po dokončení školy pracovali do konce života v jednom stejném zaměstnání. Tato doba již ale pominula. Žijeme v informační společnosti, která s sebou nese neustálé proměny toho, co jedinec potřebuje umět. Tato proměnlivost světa je jedním z hlavních argumentů pro redefinici vzdělávacích cílů. V oblasti vzdělávání je v posledních letech často skloňován pojem 21st Century Skills čili dovednosti pro 21. století.

„Škola v jednadvacátém stolení nemůže připravovat studenty primárně na výkon konkrétních povolání, neboť v době jejich dospělosti budou buď zásadně odlišné, nebo nebudou vůbec existovat.“ — Černý 2017

Seznamy dovedností pojímají různí autoři studií odlišně, často se však konkrétní kompetence opakují. Jednou z často zmiňovaných dovedností je kritické myšlení. Applied educational systems jej řadí spolu s kreativitou, komunikací a spoluprací mezi kompetence k učení, které je pro informační a potažmo učící se společnost esenciální.

Podle Světového ekonomického fóra se do roku 2025 bude muset polovina všech zaměstnanců přeučit, respektive získat nové dovednosti. Kritické myšlení společně s kompetencí k řešení problémů se objevuje na vrcholu listu dovedností, které budou oslovení zaměstnavatelé požadovat. A u ekonomiky ještě chvíli zůstaneme. McKinsey & Company si udělalo průzkum mezi náboráři. Kritické myšlení patřilo spolu s řešením problémů a inovativním přístupem ke schopnostem, kteří HR specialisté u žadatelů o zaměstnání často postrádají, přičemž je ale považují za velmi potřebné, obzvláště ve světě, který se postupně automatizuje.

Harwardský profesor Tony Wagner ve své knize rozpracovává 7 základních kompetencí nutných pro přežití dnešních dětí ve společnosti 21. století a i on na prvním místě zmiňuje kritické myšlení. Nejsou to už ale zdaleka jen ekonomové a akademici, kdo o kritickém myšlení mluví. Téma proniká již i do laické veřejnosti a pojem je nadužíván či používán velmi vágně.

Co to vlastně je kritické myšlení? Na Wikiknihovně můžeme nalézt, že je to „nezávislé myšlení, které informace chápe jako východisko, hledá rozumné argumenty, začíná otázkami a problémy a zároveň je i myšlením společnosti.“[9] Podle Strandfordské encyklopedie se jedná o široký pojem, který lze zobecnit leda na „opatrné přemýšlení směřované k cíli,“ avšak historie a konceptualizace pojmu zabírá v encyklopedii celou kapitolu. Profesor psychologie Jaro Křivohlavý u kritického myšlení zdůrazňuje především ochotu „vyhledávat argumenty, které hovoří proti tomu, co daný člověk považuje za ,jisté‘ — proti jeho vlastnímu pojetí a oblíbenému (milovanému) přesvědčení, proti jeho vlastním cílům a plánům“.

V českém vzdělávacím prostředí je kritické myšlení především spojeno (kromě byznysových činností, z nichž nejznámější je pravděpodobně Krimyš) s dalším vzděláváním pedagogických pracovníků — zejména v akreditovaném programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Volně dostupné lekce kritického myšlení pro veřejnost lze pak nalézt spíše v zahraničí — například na TedEd.

Důležité je si ale uvědomit, že zhlédnutí lekcí či čtení návodů k získání kompetence kritického myšlení nestačí. Zásady kritického myšlení je totiž nejen nutné znát, ale především je aplikovat.

Další zdroje

Ilustrační obrázek k článku od Jesse Martini na Unsplash

ČERNÝ, Michal. Informační a učící se společnost.

NEUMAJER, Ondřej. InovatIvní výukové aktIvIty pro rozvoj dovedností pro 21. století. 

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie moudrosti a dobrého života.