Malá konferenční místnosti s výhledem na borovicový les.
Fixy, hromada papíru a 25 tváří.
Na tenhle kurz jsem si přála jet pět let. Pět let, během kterých jsem vizuály ve vzdělávání používala téměř denně – od rychlých skic na flipchartu až po promyšlené vizuální osnovy pro workshopy. Viděla jsem, jak se s každým dalším flipchartem zlepšuju, ale pořád jsem cítila, že chci víc – nejen inspiraci z dálky, ale celý týden ponořený do kreslení, testování a zkoušení.
Lektorku Helenu znám už roky, právě ona mě před lety ke grafické facilitaci přivedla. Druhou, Ulu, jsem poznala před dvěma lety na kurzu o fundraisingu. Společně tvoří velmi harmonické duo.
Den 1 – První čáry a první lekce
Začali jsme zlehka. Seznámení s prostorem, lidmi a programem, boření ledů, sdílení očekávání, dohod… A první zkouška – aktivita 30 Circles. Na papíře třicet prázdných kruhů a tři minuty na to, abychom z nich udělali co nejvíc obrázků. Někdo vsadil na kvantitu, jiný na kvalitu. Někdo se inspiroval u souseda, jiný si zakázal byť jen koutkem oka kouknout vedle. Následná debata o inspiraci vs. kopírování zvědomila, že v grafické facilitaci se opravdu nemusíme bát použít prvky, které už někde fungují.
A pak jsme nakreslili část obrázku a někdo další jej dokončil, začali jsme si tak hned od začátku zvykat na to, že nemáme ke svým výtvorům příliš přilnout, protože vždy vám je někdo může „zkazit“, pozměnit, zkrátka že ne vždy dostanete přesně to, co jste si představovali, a ne vždy to bude „podle vás“. Vím, že tahle dovednost – nechat někoho sáhnout do „mé“ práce – se mi hodí nejen tady, ale i zpátky doma v práci. A i v průběhu týdne jsem si všímala, jak moc mi vadí, když výsledný flipchart není podle mých představ.
Den 2 – Co je vlastně grafická facilitace
Druhý den jsme šli rovnou k podstatě: Co to vlastně grafická facilitace je? Strávili jsme dost času hledáním definic, sdílením pohledů a skládáním společného „co“ a „proč“.
Grafická facilitace je metoda, která převádí obsah do vizuální podoby pomocí vizuálních symbolů, ikon a jednoduchých grafických prvků. Slouží k jednoduchému a srozumitelnému znázornění myšlenek, informací a konceptů.
Je to kombinace vizuálního myšlení a facilitace (vedení skupiny k dosažení cíle) – právě pomocí barev, diagramů a dalších kreslených prvků
Pak přišla řada na principy, které drží celou práci pohromadě: dostatečná příprava, zjednodušování, vizuální přitažlivost, kulturní citlivost, čitelnost, jasná myšlenka a přijetí toho, že chyby jsou součást procesu.
Trénovali jsme skládání (a rozkládání) obrázků z nejjednodušších tvarů – trojúhelníků, obdélníků a koleček. Zkoušeli jsme tvořit ikonky na různá témata a pozorovali, jak stejný pojem může mít deset různých podob. Odpoledne jsme začali pracovat na prvním vizuálním slovníku a poprvé se dotkli tématu templates – jak flipchart rozvrhnout tak, aby měl logiku, proudil a zároveň byl příjemný na pohled.
Den 3 – Essentials
Třetí den patřil „esenciálním prvkům“ – barvám, tvarům, postavám, emocím, písmu, rámečkům a spojovacím prvkům. U barev jsme probírali nejen barevné kolo, ale i to, jak barvy spolupracují a jak ovlivňují čitelnost a atmosféru. Postavičky jsme zjednodušovali na pár tahů, u emocí si ukazovali, jak jemná změna úhlu čáry může kompletně změnit sdělení.
V menších skupinách jsme pak dostali téma, které jsme museli společně před ostatními představit – a zároveň ho vizuálně zaznamenat na flipchart. To pro mě byla asi nejvíc frustrující část kurzu – protože skupinový flipchart prostě nemůže nikdy vypadat podle vašich představ.
Den jsme zakončili profesním interview – ve dvojicích jsme si navzájem vyzpovídali pracovní příběhy a vytvořili vizuální „CV“ toho druhého. Byla to nečekaně příjemná kombinace tvůrčí práce a hlubšího poznání ostatních.
Den 4 – Čas na integraci učení
Po třech dnech intenzivního kreslení přišel volný den. Neznamenalo to ale úplně „vypnout“. Spíš dát hlavě i rukám prostor, aby si to všechno sedlo. Trochu jsem se věnovala věcem do práce, ale nejvíce času jsem ztrávila četbou a povídáním si ostatními – na kurzu bylo spoustu zajímavých lektorek a lektorů, a tak jsem si vyměnili spoustu lektorských příběhů, zkušeností a etických dilemat.
Možná to nebyl čas u flipchartu, ale inspirace pracovala i tak – jen trochu jiným tempem.
K čemu je GF dobrá?
- Pomáhá rychleji pochopit a zapamatovat si informace
- Podporuje soustředění a zapojení účastnictva
- Zjednodušuje složitá témata, pomáhá rychleji vidět souvislosti
- Pomáhá strukturovat obsah a ujasnit si hlavní myšlenky.
- Dělá obsah atraktivnějším, zábavnějším a příjemnějším na sledování.
- Snižuje bariéry – působí méně formálně, uvolňuje atmosféru. A překonává jazykové bariéry, je univerzálně srozumitelná napříč kulturami a věkem.
- Podněcuje kreativitu a spolupráci
Den 5 – Od vlastního tématu k vizuálnímu slovníku
Ráno jsme dostali za úkol připravit si 10minutovou prezentaci na téma, které nám je blízké. Já si vybrala umělou inteligenci z historické perspektivy – polemiku, jestli je AI spíš hrozba, nebo benefit, a zasadit to do příběhu jiných převratných technologií. Dopoledne jsem strávila přípravou: laděním příběhu, hledáním jednoduchých vizuálů a přemýšlením, co zafunguje, když budu mluvit a kreslit zároveň.
Když jsme pak v malých skupinkách prezentovali, rychle jsem zjistila, že to, co na mé přípravné A4 vypadá jasně a uhlazeně, se na velké ploše flipchartu (který navíc visí na zdi) snadno rozpadne.
Odpoledne patřilo self-directed learning space. Tři stanoviště, tři různé cesty:
- Výzvové – blesková cvičení na rychlost, variabilitu a kreativitu: napsat „láska“ tak, aby písmo samo vyprávělo význam, nakreslit jednu postavičku v 25 různých situacích, nebo udělat 30 verzí hvězdy a zrychlovat s každou další.
- Umělecké – barvy, přírodní materiály a volná tvorba bez hodnocení, jen pro radost z toho, že něco vzniká.
- Virtuální – digitální nástroje a tipy, jak přenést vizuální facilitaci do online prostředí.
Večer jsme zakončili tvorbou vlastního vizuálního slovníku – ikon, které dávají smysl právě nám v našem vlastním kontextu. Pro témata, která učíme. Pro situace, které řešíme. Pro projekty, které žijeme. A také jsme po jednom dostali individuální zpětnou vazbu na naši práci.
Den 6 – Labutí klid, adrenalin v ruce
Dopoledne jsme se vrhli na grafický recording. Zatímco u GF funguje interní perspektiva (jsem jako facilitátorka součástí procesu), u GR zakresluju to, co říkají ostatní a jsem „mimo diskusi“. Nemám tak v hlavě svůj „scénář“, nevím, co přijde – jen v reálném čase reaguju a snažím se zachytit podstatu řečeného. Lektorka nám ukázala svoje díla z konferencí, pak jsme si to zkusili: nejdřív TED Talk (nejprve jednoduše – slyšeli jsme jej dvakrát, takže jsme u zakreslování tušili, co přijde), potom jsme zkoušeli zaznamenat debatu bez předchozích jasných bodů.
Odpoledne přišla metafora labutě – na hladině klid, pod vodou rychlý pohyb nohou. Tak má působit facilitátor: navenek jistý, uvnitř svižně rozhodující, co a jak zaznamenat. Vyzkoušeli jsme si to naostro: Nový TED Talk jen jednou, bez zastavení, a pak ještě adrenalinovou výzvu – prezentace na vylosované téma s okamžitým kreslením na flipchart a synchronizovaným hlasovým projevem.
Den jsme zakončili reflexí – každý nakreslil svou „řeku týdne“ s klidnými úseky i peřejemi.
A jelikož byl pro mě velký učící moment ten, že u GF je síla v jednoduchosti, tak můj poslední obrázek shrnující den je v trochu jiném stylu, než ty předchozí 🙂
Den 7 – Tečka a rozloučení
Poslední den byl už spíš formální, ale nezbytný. Dopoledne patřilo networkingu – každý představil svou organizaci a projekty, na kterých pracuje. Pak jsme se podívali na další možnosti, které nabízí program Erasmus+, a probrali, kam by naše nové dovednosti mohly směřovat dál.
Následovalo závěrečné hodnocení kurzu, zpětná vazba lektorům i mezi sebou, a vyřízení posledních administrativních detailů. A pak už jen rozloučení – s lidmi, se kterými jsme během týdne nejen kreslili, ale i sdíleli desítky malých aha momentů.
A co z toho?
Byla to pro mě opravdu zajímavá zkušenost. Na začátku jsem měla trochu obavy, jestli si vlastně mám ještě co odnést – a zjistila jsem, že rozhodně ano. Ta hlavní práce na mě teprve čeká, protože to nejdůležitější začíná až po tréninku – při zkoušení v praxi.
Překvapilo mě, jak náročné je stát před flipchartem a kreslit přímo na místě. Když si flipcharty připravuji dopředu, jde mi to už docela snadno. Ale improvizovat před lidmi, kreslit a zároveň u toho mluvit tak, aby to nerušilo, ale působilo přirozeně, je pro mě zatím velká výzva.
Na druhou stranu mě úplně nadchnul grafický recording. Bylo až nečekané, jak moc mě to bavilo a jak přirozeně mi to přišlo – v tom bych se opravdu ráda rozvíjela dál.
Celý tento zážitek pro mě měl i osobní rovinu. Helena stála u začátků mé grafické facilitace i u začátků mých lektorských dovedností před mnoha lety. Mám ji hodně spojenou s neziskovým sektorem, kde jsem strávila většinu své dosavadní kariéry. A teď, když jsem nastoupila do nové práce, která pro mě představuje trochu jinou etapu, mi přišlo symbolické, že právě tento projekt mohl být takovým pomyslným uzavřením jedné éry mého profesního života.
Zároveň ale doufám, že grafickou facilitaci i grafický recording využiji i v nové roli – ať už v práci, nebo na volné noze. Protože je to opravdu silný nástroj, ve kterém bych se ráda zdokonalovala i dál.
