Čekali byste, že váš největší strach na kurzu lektorských dovedností bude to, zda vás nesežere nějaké zvíře a zda se dožijete rána? No, já taky ne. Ale Eduk8 mi tuto zkušenost zprostředkoval.
Eduk8 je mezinárodní školicí program zaštítěn organizací Erasmus Student Network. Jeho cílem je vybavit lektory potřebnými kompetencemi a nástroji, kterou jsou potřeba k navrhování a realizaci vzdělávacích akcí. Letošní ročník se zaměřoval na tvorbu vzdělávacích programů v oblasti duševního zdraví.
K tomuto programu jsem aspirovala mnoho let a stále čekala na vhodnou příležitost. Samotný trénink se totiž ve vodách ESN prezentuje jako výběrová ba dokonce elitní záležitost. Nakonec jsem to čekání nejspíš přehnala, protože na prvním běhu kurzu (Starter) jsem byla jednou z nejzkušenějších účastnic. A občas jsem se s lektory pouštěla do diskusí, jelikož mi přišlo, že některé pedagogické teorie vysvětlovali s nepřesnostmi.
Teoretické koncepty jsem znala a většinu tamních cvičení už dělala. I tak jsem si ale našla způsoby, jak se něco nového naučit. Nasadila jsem si “meta klobouk”, méně se soustředila na obsah a více na formu kurzu – jak lektoři reagují na určité situace? Jak pracují s řečí těla? Nakonec jsem si tedy odnesla poznatků dostatek.
Na Starteru jsem si také udělala osobní výzvu. Na závěrečný skupinový úkol jsem se sama rozhodla pracovat s účastnicí, která mi z nějakého důvodu vadila a nebyla mi sympatická. Přišlo mi skvělé si natrénovat spolupráci s někým, kdo mi nesedí. Protože, koneckonkců, v reálném životě musíte pracovat s lidmi, se kterými vám to neklape.
Několikrát jsem se během kurzu za toto rozhodnutí proklínala. Bylo to hrozně těžké. To ale výzvy bývají. Zároveň jsem díky tomu odhalila něco nového o sobě – respektive si potvrdila domněnku, že se snažím vyhýbat konfliktům a raději je držím v sobě. Což nemusí být vždy užitečné. S tímto zjištěním jsem poté nadále pracovala ve zbytku roku, kdy jsem se dost zaměřila na komunikaci v konfliktních situacích a trénovala otevřenou komunikaci. Tato zkušenost (byť nepříjemná) mě tedy nasměrovala a motivovala k dalšímu seberozvoji. A také se mi tím potvrdil koncept, že nejvíce se toho člověk učí mimo komfortní zónu.
O půl roku později mě čekal Eduk8 Forward. Na ten se účastníci zpravidla hlásí až rok a půl po Starteru, jelikož mi ale přišlo, že jsem na Starteru byla mírně překvalifikovaná, rozhodla jsem se vyplnit přihlášku už ten samý rok s mizivou nadějí, že by to mohlo klapnout. A klaplo to.
Forward je pokročilý kurz lektorských dovedností, který se kromě vzdělávacích technik soustředí hlavně na osobnostní rozvoj. Abyste byli dobrým lektorem, tak totiž musíte prvně být silnou osobností. Museli jsme čelit nelehkým úkolům, svým vlastním triggerům i strachům. A přísahám, že v této části jsem se fakt chvíli bála i o život – #DivokáZvěř. Což viděno zpětně je úsměvné, ale zkuste si držet si klidnou mysl, když se fakt bojíte.
Po celou dobu kurzu se mnou rezonovalo téma reflexe. A nemyslím si, že bych toto téma vyřešila do takové míry, jak jsem si přála. Zároveň jsem díky kurzu na vlastní kůži zjistila, jak je pro lektory důležité budovat důvěru svých účastníků. A také jsem uvědomila, jakým typem lektora nechci být.
Kurz mě také donutil se nad sebou zamýšlet v různých kontextech a posílil můj respekt k přírodě. Měl pro mě ale zejména osobní přesah. Konal se totiž v blízkosti mého rodného města, Češky jsme na něm byly ale jen dvě. Vnímat svůj region pomocí očí cizinců pro mě bylo obzvláště přínosné a dalo by se až říct, že jsem objevila lásku k Jindřichohradecku – zcela jinou, než kdykoliv před tím.
