Děti a sociální sítě – rizika a příležitosti

Technologie jsou hnacím motorem společnosti a beze sporu ji silně ovlivňují. Vynálezy nastolující různé mediální éry v historii, ať už se jednalo o písmo, knihtisk či masová média, se odrazily ve společenských procesech i na vzdělanosti. Již od 20. let minulého století se sociologové, psychologové a mediální vědci intenzivně věnují výzkumům účinků jednotlivých médií na rozličné oblasti lidského života. Z edukačního hlediska čelila v 80. letech kritice televize, a to pro přílišnou pasivitu diváků vedoucí k menší kreativitě a horšímu zapamatování si informací – nehledě pak na další negativní vlivy, které mohou se vzděláváním souviset – například vliv televize na horší spánek a životosprávu, které se promítají do schopnosti učení. Dalším fenoménem ze světa médií, který dnes čelí významné pozornosti a kritice, jsou digitální technologie, především pak sociální sítě.

Na nebezpečí v podobě tzv. kybergroomingu neboli sexuálnímu obtěžování a zneužívání dětí upozornil na začátku roku 2020 film V síti a v české společnosti tak spustil debatu o nebezpečí sociálních sítí pro děti. To, že obavy nejsou neoprávněné, potvrzují i data – dle mezinárodního výzkumu EU KIDS ONLINE pomocí internetu téměř polovina českých dětí komunikuje s cizími lidmi, jedna pětina z nich se s nimi i sešla. Ne ve všech případech se jedná o sexuální predátory, i tak jsou však tato čísla alarmující. Z evropských států je navíc Česká republika „nejlepší“ v poměru dětí, které na sociálních sítích obdržely zprávu se sexuálním obsahem. V tentýž rok, ve který film V síti zpopularizoval otázku bezpečnosti používání internetu, uzavřela pandemická situace desítky milionů žáků z celého světa doma – odkázaných na vzdělávání právě za použití internetu. Téma používání digitálních technologií ve výuce a jejich vlivu na žáky je tak dnes aktuálnější než kdy dříve.

Již před svým uzavřením se školy musely potýkat s problémy, které s sebou používání digitálních technologií nese – například problematiku jejich nadměrného užívání. Mezinárodní výzkumná studie o zdraví a životním stylu dětí a školáků ukázala, že u dětí mezi 11. a 13. rokem se výrazně zvyšuje intenzita využívání sociálních sítích. Podle EU KIDS ONLINE trávilo v roce 2018 35 % českých dětí a dospívajících v průběhu školního dne 4 a více hodin online, 9 % dokonce 7 hodin a více. O víkendu se pak tento čas ještě zvyšoval. Nadměrné užívání digitálních technologií může vést k závislosti na „virtuálních drogách“ čili k tzv. netolismu. Závislý uživatel si není schopný určit čas začátku a konce aktivit strávených s digitální technologií. Závislost postupně vede k omezování jiných aktivit a zanedbávání svých povinností. Nadměrné užívání může také vést ke kyberšikaně. V roce 2019 bylo v České republice 15 % dětí ve věku 9 až 15 let obětí kyberšikany či jiné formy online agrese.

S užíváním digitálních technologií jsou spojena i další rizika – nejen bezpečnostní, ale i ovlivňující psychologický vývoj dítěte. Při vlastní praxi jsem se setkala s tendencí mnoha českých škol striktně zakazovat používání mobilních telefonů v době vyučování a v některých školách je přítomnost telefonů zakázána v budově školy úplně. Dnes naopak, kvůli distanční výuce, jsou žáci nuceni telefony či jiné technologie používat. Problémy a hrozby spjaté s využíváním technologií však s příchodem pandemie samovolně nezmizely. Kromě již dříve nastolených problémů spjatých s digitální érou se nyní v souvislosti s distanční výukou objevují i problémy nové – například otázka sebeřízeného učení, které přenáší velkou část odpovědnosti na studenta, ale i o sebeřízení v dalších aktivitách včetně vlastního vystupování v kyberprostoru, tedy řízení své digitální identity. Internetová identita může mít také smysl například u distančního vzdělávání, protože díky ní může učitel více poznat svého žáka. 

Současná situace nám tak ukazuje, že digitální technologie jsou dnes již neodmyslitelnou součástí našich životů, zejména pak i životů žáků, a že je proto potřeba naučit se je využívat správným způsobem – abychom posílili jejich pozitivní dopad a usnadnili si pomocí nich život, včetně vzdělávání, a zároveň eliminovali jejich negativní dopady. K tomu je potřeba kvalitní vzdělávání v oblasti této problematiky – a to nejen u žáků, ale i u jejich rodičů a u pedagogů. V tomto ohledu mohou být nápomocné knihovny jakožto vzdělávací instituce. Vzdělávací role knihoven je ukotvena ve strategických dokumentech na evropské i české úrovni. Jsou to právě knihovny, jejichž výzvou je držet krok s digitální dobou.

Jen samotné knihovny však dle mého názoru nestačí, s digitálními technologiemi musí držet krok i školy, ředitelé, pedagogové a zejména lidé, kteří zodpovídají za resort školství na národní úrovni – až když bude na národní úrovni dostatečné povědomí o nutnosti vzdělávat děti i dospělé v této problematice, může se systematicky a komplexně problém řešit. Do té doby si společnost bude muset vystačit s individuálními snahami knihoven či progresivních pedagogů.