Učící se společnost je jádrovým předmětem edTechové profilace KISKu, pro mě zároveň představoval nejdůležitější předmět za celé studium – a to nejen proto, že jsem jej potřebovala do profilace a k pedagogickému minimu, ale hlavně proto, že jsem díky němu začala mnoho témat, která mě dlouhodobě zajímají, vnímat v hlubším kontextu. 

Nevynechala jsem jedinou přednášku a vždy jsem výkladu, i přes možnosti multitaskingu, který nabízí distanční výuka, věnovala stoprocentní pozornost. Velmi mi v tom pomohla zapnutá kamera. Při přednáškách jsem si dělala poznámky a snažila se výklad propojovat s dalšími informacemi, které již znám, nebo které zazněly na dalších přednáškách. Snažila jsem se také zapojovat do diskusí na konci hodin. 

Na jednotlivá témata přednášek se bylo potřeba dopředu připravit a sepsat článek na školní Medium. Vybírala jsem si témata, která mi byla sice částečně blízká, ale nerozuměla jsem jim tak, jak bych chtěla. Díky těmto přípravám jsem se tedy hodně naučila. Zároveň mě velmi posunulo čtení článků mých spolužáků. Získávala jsem tak odlišné úhly pohledu a rozšiřovala si obzory. I z těchto příprav jsem si někdy psala poznámky a konfrontovala je poté s tím, co na přednáškách zaznělo.