TÉMA: Nešťastný osud dvou milenců, boj o lásku
MOTIV: láska, souboje, smrt, vdavky, válka rodů, dlouhý spor, láska až za hrob
MÍSTO, ČAS: Italské město Verona ve druhé polovině 16. Století, a později i Mantov
KOMPOZICE: chronologicky, prolog a 5 dějství, gradace
DRUH: drama, psané veršem
ŽÁNR: milostná tragédie o 5 dějstvích
VYPRAVĚČ: repliky – přímá řeč postav
POSTAVY:
Romeo – mladý, divoký, milý, zamiluje se bezhlavě do Julie, ale předtím už byl jednou také hodně zamilovaný; jeho láska možná vůbec není stálá. Vývoj – z nezodpovědného floutka opravdový muž, chtěl, aby boje mezi rody ustaly.
Montek a Monteková – Romeovi rodiče
Benvolio – Montekův synovec a Romeův přítel
Julie – velice mladičká, krásná dívka, rodiče jí našli ženicha, za kterého se má brzy provdat, ona se však zamiluje do Romea. Vývoj – z mladé nezkušené dívky se stává dospělá žena, která je schopna pro svou lásku obětovat cokoliv.
Kapulet – Juliin otec, v domě vládne tvrdou rukou, chce aby ho Julie jako správná dcera ve všem na slovo poslouchala, pokud ne, je schopen se hrozně rozzuřit a dceru vykázat z domu.
Kapuletová – Juliina matka, chová se ke své dceři velice odměřeně, až chladně.
Tybalt – Juliin bratranec, libuje si v bitkách mezi Kapulety a Monteky.
Kníže Eskalus – veronský vladař, už mu dochází trpělivost se znepřátelenými rody.
Chůva – opatruje a vychovává Julii od jejího narození, má ji ráda jako svou dceru, udělala by pro ni cokoliv.
Merkucio – Romeův nejlepší přítel, je starší – dohlíží na Romea, je mu vzorem.
Paris – mladý hrabě, příbuzný knížete
Bratr Lorenzo a bratr Baltazar – františkáni
Baltazar – Romeův sluha
Samson a Řehoř – Kapuletovi sluhové
Petr – sluha Juliiny chůvy
Abraham – Montekův sluha
Lékárník, Stařec, Tři muzikanti, Parisovo páže, veronští občané, členové Kapuletovy a Montekovy rodiny, maskovaní hosté, stráže, družina, Chorus
Montekův a Kapuletův vývoj – díky smrti svých dětí si uvědomí hloupost svého počínání a usmíří se, překonají svou tvrdohlavost a přílišnou hrdost a nazvou se bratry
 
VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: přímá řeč postav, vyprávěcí postup
TYPY PROMLUV: monology, dialogy, poznámky
VERŠOVÁ VÝSTAVBA: prolog psán anglickým sonetem, dílo blankversem
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY: spisovný jazyk, renezanční jazyk, archaismy, inverze, poetismy, rozrůzněnost mluvy
TROPY A FIGURY: metafory, přirovnání, hyperboly, kontrast, epizeuxis, epifora
 
Pozn: nesplňuje Aristotelovu zásadu tří jednot, nedodržuje, že by tragédie měla být psána veršem, jsou tam i komediální prvky. Splňuje ale počet dějství, vystupuje sbor, hlavní hrdina člověk, rozhoduje o osudu.
 
KONTEXT TVORBY:
– Poslední hra psaná v optimistickém období, předvoj pro pesimistické období.
– Zpočátku psal Shakespeare zejména komedie, ke konci své tvorby pak pohádky.
Tragédie: Hamlet, Julius Caesar, Král Lear, Macbeth, Othello
Komedie: Jak se vám líbí, Kupec benátský, Marná lásky snaha, Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový, Veselé paničky windsorské Zkrocení zlé ženy, Komedie omylů
Historické hry: Richard II, III, Jindřich IV, V, VI, VIII.
Dále i pohádky, romance, SONETY – Alžbětínský
 
OBECNĚ – KULTURNÍ KONTEXT
renesance = znovuzrození (antiky), počátky v severní Itálii na konci 13. století, šířila se dál.
– v italských městech se rozvíjel obchod, vytvořila se skupina bohatých obchodníků a bankéřů – podporovali umělce a studia = mecenáši
– mnoho přírodních a astronomických objevů (Koperník, Galilei, Bruno) – tyto objevy otřásly církví.
– vzrostla důvěra v lidský rozum, ve vědu – člověk zjistil, že církev nemá vždy pravdu.
– objev knihtisku – Johannes Gutenberg (1447) → knihy se šíří rychleji.
– inspiračním vzorem je antická kultura.
renesance – etapa ve vývoji lidské společnosti
humanismus – životní program, ideový proud, jedna ze složek renesance
 
William Shakespeare (23. 4. 1564 Stratford-upon-Avon – 23. 4.1616)
– anglický dramatik a spisovatel
– syn rukavičkáře, vystudoval gymnázium, v 18 se oženil s Annou Hathawayovou (26 let).
– 3 děti, nejdřív dcera, potom dvojčata (holka a kluk), křest dětí, pak na 7 let zmizel.
– kočovní divadelníci, poté různé londýnské divadelní společnosti
– 1594 morová epidemie (1 rok, nehrálo se), poté člen divadelní společnosti Služebníci lorda komořího.
– 1599 se společnost přemístila do The Globe Theater, WS spolumajitelem, 1613 požár
– návrat domů, smrt 23. 4. 1616 (v den svých narozenin)
– Píše o konkrétních lidských situacích, zrcadlení – v komediích jsou i stíny smrti, v tragédiích komické výstupy
 
Další autoři stejného uměleckého směru
Geoffrey Chaucer (Canterburské povídky), Christopher Marlowe, Dante Alighieri (Božská komedie)
Francesco Petrarca (Sonety Lauře (Zpěvník)), Giovanni Boccaccio (Dekameron), Francois Villon (Odkaz (Malý testament), Závěť (Velký testament)), Francois Rabelaise (Gargantua a Pantagruel), Cervantes (Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha), Lope de Vega – (Ovčí pramen)
 
Podobné díloRomeo, Julie a tma – Jan Otčenášek (1958), z prostředí okupace ČS za 2WW. tma = dusné prostředí stanného práva, války a heydrichiády. Příběh Pavla a židovky Ester, jejichž lásku rozdělí vojáci za druhé světové války.
Héra a Leandr, Pyram a Thisba nebo Tristan a Izolda
 
BONUS
 
Děj: Děj Romea a Julie jistě zná každý. Vypsala jsem ho teď ale přesně podle obrazů, což může být nápomocné při odpovídání na otázku, z jaké části díla je uvedená ukázka.Zkratky snad jsou všem jasné… 🙂
 
I.
1) Komediální výstup Kap. sluhů – slovní hříčky, rytmus, kontrast a větší vyznění tragické lásky. Objeví se sluhové Mon – boj, příchod Benvolia, pak Tybalta, boj, Mon a Kap se chtějí přidat, přijíždí vévoda, vyčítá svár, pohrozí trestem.
2) Paris žádá Kap o J., ten ho zve na ples, o plese se dozví R.a B., R. chce vidět Rosalindu, kterou miluje.
3) Chůva vypráví, vzpomíná, ale matka si chce s J promluvit, řekne ji o Parisovi, J se zasnoubením souhlasí.
4) R, B a Merkucio jdou na ples, R je zatížen nešťastnou láskou (k Rosalindě) a tuší, že si ples neužije.
5) Ples, R spatří J, líbí se mu, T pozná po hlase Monteky, rozčílenost, R+J polibky, CH ji pošle k matce, R se dozvídá, že je Julie Kapuletová, B už jde domů, J se od CH dozví, že R je Montek.

1) R skok do zahrady 2) J monolog na balkoně, on ji slyší, rozhovor, slib lásky
3) Vavřinec si zpívá, přijde R, doufá, že je oddá, Vavřinec touží usmířit rody
4) M. a B. o R., že nespal doma apod, odkaz na Petrarcu+další díla, M se diví, že R není tak skleslý, přichází CH se sluhou Petrem, vyřizuje vzkaz od J, předání žebříku (pro svatební noc)
5) CH říká nedočkavé J, že to vyšlo 6) vezmou se
 
1) Mer, B, páže a sluhové, rojí se zde Kap, B chce pryč, M ne, přijde Tyb a jiní, poštuchují se, vystoupí R, kterého T hledal, chce boj, R vlídný, nechce boj, tak T boj s M, zabije ho, R se pomstí – zabije T, pak prchá, přijde vévoda, Kap, Mon, B řekne pravdu, vévoda R vyžene.
2) J zjistí od CH, že je T mrtev a R vyhnán, co je horší? Pošle mu prsten, aby se přišel loučit.
3) R u Vavřince, CH vzkaz 4) pán a pí Kap + Paris, plánují svatbu, matka jde J zkontrolovat
5) Loučení, pak matka utěšuje J, aby neplakala kvůli T, mluví o svatbě, vejde otec a nutí ji, ona nechce, on „Děvko!“, odchod, CH radí, ať se vdá. J. se jde vyzpovídat Vavřincovi.
 
1) Vavřinec a P, zařizuje obřad, Přijde J, chce se vyzpovídat, P odejde, J žádá radu od V, dá jí lektvar, po kterém bude spát 2x 21 hod, vypadat mrtvě, Romeo dopis, utečou spolu.
2) J se doma omluví 3) J to vypije. 4) přípravy na svatbu 5) CH najde „mrtvou“ J
 
1) R to zjistí, koupí si jed 2) Dopis nedoručen kvůli moru
3) P truchlí u hrobu, přijde R, šermují, R ho zabije, pak vypije jed a umírá při polibku s J.
4) V tam běží, J se probouzí, ptá se, kde je R, V. chce aby šla s ním, ale zůstává líbá R., rty ještě teplé, probodne se dýkou, stráž budí K, M i vévodu, podezřelý Vavřinec, vše vypoví. Také se dovíme, že paní M zemřela zármutkem kvůli vyhnanství R. M a K se usmíří, stavba sochy.
TÉMA: Vývoj vztahů v rodině, proměna,
MOTIV: Trest, odcizení, vyřazenost, izolovanost, proměna, lhostejnost, práce, chladnost
MÍSTO, ČAS: čas neudán, maloměstský byt Řehořovy rodiny v nejmenovaném městě, hlavně v pokoji
KOMPOZICE – Děleno na tři části, 1 všichni se vyrovnávají se situací, 2. dočasný způsob společného žití, 3 odcizení
Chronologicky + občasné vzpomínání
Úvodní souvětí informuje o situaci
DRUH – Epika
ŽÁNR – Experimentální povídka
VYPRAVĚČ: vševědoucí, autor, er-forma, stroze popisuje děj z pohledu Řehoře, je objektivní,
POSTAVY:
Řehoř Samsa – cestující obchodník, ochotně nosí výplatu domů, živí rodinu, chce, aby žila pohodlně, a nechce jim působit jakékoliv starosti, je svědomitý. Po proměně v hmyz, se nad tím nepozastavuje; řeší to, že přijde pozdě do práce. Nepřemýšlí, proč se proměnil, s pokorou snáší odpor svých blízkých, nesnaží se jim dát najevo, že rozumí tomu, když se o něm baví jako o nějaké příšeře, že je pořád v nitru stejný jako dříve. Nechce jim způsobovat starosti. Je smířený
Markétka – Řehořova sedmnáctiletá sestra, hudebně nadaná, svého bratra má velice ráda. Jediná z rodiny, která Řehoře lituje a stará se o něj, snaží se před ním překonávat svůj odpor. Kvůli nedostatku finančních prostředků musí začít pracovat, její charakter se mění, bratrův stav jí začíná být lhostejný a nenávidí ho za to, že je rodině přítěží.
matka – Myslí si, že jeho stav je pouze přechodný a čeká, že se jí vrátí zpět „jejich starý Řehoř“, při přímé konfrontaci se svým potomkem se však příšerně vyděsí a má z něj hrůzu. Musí si najít zaměstnání a syn se pro ni, stejně jako pro ostatní, stává jen nenáviděným břemenem.
otec – Vyhýbá se kontaktu se synem, při setkání ho odhání – Řehoř je mu odporný.
Gréta – posluhovačka, Řehořem opovrhuje, nenazývá ho jménem ale pouze „to“
Dále nájemníci, pan prokurátor
 
VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: Polopřímá řeč, nevlastní přímá řeč, občas přímá řeč, vyprávěcí a popisný slohový postup
TYPY PROMLUV: Pásmo vypravěče v er formě, vnitřní monology Řehoře, minimálně dialog
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY: Spisovný jazyk, neutrální slova, prostý, věcný styl, občas přechodníky, paradox. slov. spojení
vulgarismus → ono to chcíplo!
TROPY A FIGURY:
eufemismus (tropy) → z chřípí mu slabě unikl poslední dech (jemnější oznámení smrti)
hyperbola (tropy) → s největší rychlostí bouch dveřmi (v takové rychlosti by se dveře nejspíš rozpadly)
řečnická otázka (figury) → „A teď?“
 
KONTEXT TVORBY
· Kafka byl velmi sebekritický, Proměna je jedno z mála děl, které bylo vydáno během jeho života a s autorovým vědomím (nepatří mezi texty z pozůstalosti, které vydal Max Brod).
· Proměna byla vydána časopisecky v roce 1915, tz. v první polovině autorovy tvorby.
· Kafka ovlivněn expresionismem, existencialismem a absurdní literaturou. Vyrovnával se s osamělostí a vyvrženectvím (byl to německý žid v Praze). Dílo je také ovlivněno Kafkovými špatnými vztahy s otcem.
· Svět, který zobrazuje, je absurdní, fantaskní, věci odporují logice všedního dne, převažuje logika snu.
· Kafkovské rysy – odcizení, pesimismus, izolovanost, bezmocnost, ponižování… Mnohoznačná díla
· Cítil se nepochopený, uzavřený, nešťastný, nenápadný, tajemný, zmítaný pocity ztroskotance, nemohoucnosti to vše se odráželo v jeho postavách,
· Další díla: Proces, Zámek, Amerika, Dopisy rodičům,
 
Život (03.07.1883 – †03.06.1924)
· Otec byl autoritativní obchodník, s nímž si Kafka nerozuměl. Vztah byl nevyrovnaný- otec extrovert, společenský, sebevědomý a chtěl z Kafky totéž, ale on byl opak= Kafka trpěl, zacházel s ním drsně.
· Němec, ale mluvil plynule česky a k české kultuře měl dobrý vztah.
· Měl 2 bratry (zemřeli v dětství) a 3 sestry (zemřely v koncentrákách).
· Po gymnáziu studoval práva a dějiny umění a germanistiku na FF.
· Pracoval v pojišťovně jako úředník- práci neměl rád, ale byl pečlivý a chválili ho.
· Felície Bauerová: byl s ní dvakrát zasnoubený (výrazná žena).
· Milena Jesenská: spisovatelka, umělkyně, K. nejvíce rozuměla, ale byla vdaná, takže jejich vztah ztroskotal.
· Dora Diamantová: byl s ní v závěru života, díky ní se zachovalo jeho dílo.
· Max Brod: životní přítel, zachraňoval také jeho dílo. (Kafka si to ale nepřál)
 
OBECNĚ – KULTURNÍ KONTEXT
· Počátek 20. Stol (viz dějiny)
· Pražští němečtí autoři (Meyrink, Werfel, Kisch, Max Brod)
· Existencialismus – (fr. existence = bytí), otázky smyslu bytí. Cílem života je smrt. Klade důraz na individualismus. Do života jsme nesvobodně vrženi a naše nesvoboda spočívá v nutnosti rozhodování se. Svými činy sami ovlivňujeme svůj život. Albert Camus – Cizinec, Jean-Paul Sartre – Nevolnost.
· Mezi jiné světové autory, kteří psali v tomto období a byli ovlivněni válkou, patří např. americký Lost generation Ernest Heminway (Komu zvoní hrana, Sbohem, armádo, Fiesta, Zelené pohorky africké), němec Erich Maria Remarque (Na západní frontě klid, Tři kamarádi), francouz Romain Rolland (Petr a Lucie) a další.
· Moderní = Experimentální proud – narušení tradičního pojetí románu, využívání symboliky a experimentování. Je potlačena dějová složka: uplatňují se prvky absurdity, nedodržuje se časová posloupnost, nejde o zobrazení vnější reality, ale o srovnávání vnitřního světa hrdiny s okolím, na které většinou hrdina rezignuje, využívání podtextu (autor nevyjadřuje své myšlenky otevřeně, nechává čtenáře samostatně domýšlet a hodnotit)
 
BONUS:
Děj:
I. Řehoř Samsa, obchodní cestující, se jednoho dne probudil a zjistil, že se proměnil v brouka. Chtěl vyrazit na pracovní cestu, členové rodiny na něj klepali, ale nemohl vstát. Do bytu přišel Samsův nadřízený, prokurista, a chtěl, aby šel Řehoř do práce. Ten odpovídá skrz zamčené dveře, že hned dorazí. Podaří se mu odemknout dveře a je šokovaný reakcemi ostatních. Matka pláče, prokurista uteče a otec ho novinami a holí zahnal zpět do pokoje.
II. Jediný z rodiny, kdo se Řehoře nestraní, je jeho sestra Markétka, pravidelně mu nosí jídlo. Řehoř uvažuje nad finanční situací rodiny, dosud ji totiž živil on. Chtěl sestře platit konzervatoř, ale nyní nemůže. Matka k Řehořovi do pokoje zpočátku vůbec nechodila, odhodlala se asi po dvou měsících. Řehoř ji nechtěl trápit, a tak zůstával skrytý pod pohovkou. Markétka a matka chtěly Řehořovi z pokoje odstranit nábytek, který nepotřeboval, a při této činnosti matka Řehoře zahlédla. Řehoř vyběhl z pokoje, aby nebyl matce na očích, ale to ženy vyděsilo. Když přišel otec z práce, snažil se Řehoře vyhnat zpátky do pokoje, honil ho po bytě a házel po něm jablka, z nichž jedno zůstalo zaryté v těle. Sestra se snažila Řehoře uchránit.
III. Řehoř se léčil více než měsíc. Rodina mu nyní každý večer otevírala dveře a on pozoroval, co večer matka, otec a sestra dělají. Rodina finančně strádala, otec se nechal zaměstnat jako sluha, sestra jako prodavačka, ale stejně museli rozprodávat majetek. Markétka už o Řehoře tolik nepečovala – dvakrát denně mu nosila jídlo, ale už se nestarala, kolik toho sní. Pokoj byl špinavý a neuklidila ho ani nová posluchovačka. Ta jediná se Řehoře nebála, dokonce se na něj chodila dívat. V bytě nyní byli tři podnájemníci, kterým matka s Markétkou podstrojovaly. Jednou nájemníci seděli v obývacím pokoji, Markétka jim hrála na housle a oni zahlédli dveřmi Řehoře. Okamžitě dali výpověď. Markétka nyní poprvé vysloví myšlenku, kterou se všichni báli říct – Řehoř je jim na obtíž a je potřeba se ho zbavit. Řehoř všechno vyslechl a uznal, že jeho život nemá cenu. V noci vydechl naposledy, ráno ho našla posluhovačka. Celé rodině se ulevilo, mohli se nyní přestěhovat do menšího bytu.
 
Možná vysvětlení:
– Řehořova snová nerealistická vize
– absurdní groteska, proměna v brouka zdrojem humoru
– symbolické zobrazení osamělosti a bezradnosti před vlastním údělem
– měšťanská strnulost a povrchní morálka
– trest, netušíme však za co. Za to že ráno zaspal do práce? Nebo za to že rezignoval na vlastní pocit uspokojení ze života kvůli svým blízkým?
 
• Adresát – Zájemce o Kafkovo dílo, který je schopen přistoupit na absurdní prvky, pesimismus, zvláštnost.
 
• Tematicky podobné dílo – Ovidius – Proměny: změna člověka v různé bytosti
– Ivan Olbracht – Žalář nejtemnější: muž oslepl, to změnilo jeho povahu, žárlivost
 
Další: V knize se prolínají dvě jakési roviny – první z nich je všední život rodiny, který zahrnuje cestu z práce a do práce, večeře v kruhu rodinném nebo tahání tvrdohlavého tatínka do postele. Druhou rovinu tvoří fantastická stránka knihy – krmení obřího brouka, jeho procházky po stěnách pokoje a hmyzí problémy v mysli člověka.
TÉMA: Boj starce s rybou, život chudých rybářů, smyslem života není zisk
MÍSTO, ČAS: První polovina 20. století, v kubánské vesnici a na moři poblíž hlavního města Havany. Během 3 dnů.
KOMPOZICE: Chronologická, členěno pouze na odstavce
DRUH: Epika
ŽÁNR: Novela
VYPRAVĚČ: er forma, vypravěč pouze konstatuje, nevysvětluje. Metoda ledovce – 2/3 si musí čtenář domyslet.
POSTAVY:
stařec Santiago – kubánský rybář velice pevné vůle a skromné povahy, který musí tvrdě pracovat, aby se uživil
chlapec Manolin – velmi obětavý, laskavý, pomocník při rybolovu, který má rád starce
Dále se v příběhu objevuje ryba (=příroda), žraloci (=zlo), lidé, co se vysmívají nebo naopak soucítí.
 
VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: přímá řeč, nevlastní přímá řeč
TYPY PROMLUV: ze začátku časté dialogy pro zrychlení děje a charakteristiku postav, poté mnoho monologů
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY: neutrální obecná pojmenování (ryba, chlapec), jednoduchý jazyk, občasné španělské výrazy, nepoužívá adjektiva, strohá stylizace vět, prvky se symbolickým významem (zakrvavené ruce)
TROPY A FIGURY: personifikace, přirovnání, metafory
 
KONTEXT TVORBY – poslední kniha, kterou napsal (1952), získal za ni Nobelovu cenu
Další díla: Komu zvoní hrana – román z občanské války ve Španělsku
Sbohem, armádo – román s autobiografickými prvky. Vypravěč am. poručík který sloužil za 1ww v italské armádě
Pátá kolona – jediné drama, Tematicky vychází ze zkušeností ze španělské občanské války.
 
– jeho postavyjsou muži – stateční, cílevědomí, ctižádostiví, staví je do kritické mezní situace- jak se zachovají?
– způsob psaní: metoda ledovce à podstatné je to „pod vodou“ (cílem si to domyslet)
– ve svých dílech vystupuje pod pseudonymem Nick Adams
 
OBECNĚ – KULTURNÍ KONTEXT
– americká meziválečná próza, 1. polovina 20. Století
– 1. světová válka (1914 – 1918); Velké říjnová socialistická revoluce (převrat, 1917); rozpad/sjednocení států a vznik nových; vznik a nástup fašismu → 2. světová válka → poválečná obnova
– hospodářská krize („černý pátek“ – krach Newyorské burzy, 1929)
– v umění vznikají nové směry a tendence
 
– ztracená generace – skupina spisovatelů narozených kolem roku 1900, zažili 1ww a zobrazovali ji ve svých dílech, vyjadřují pocity vojáků po návratu z války (duševně zmrzačeni a měli problémy se zařazením se do společnosti).
Pro autory jsou typické životní postoje, kterými dávají najevo nesouhlas a nedůvěru ke společnosti, často staví své hrdiny do velmi nebezpečných situací, kde musí prokazovat svůj charakter
Téma zklamání, skepse, rozklad lidských a společenských hodnot, hledání východiska v útěku do přírody nebo kultury
 
Ernest Hemingway
– novinář, spisovatel
– miloval přírodu, lov a dobrodružství, hrál na violoncello, boxoval
– 1WW v italské armádě jako dobrovolník ambulantních sborů Červeného kříže, byl těžce raněn
– reportér španělské občanské války a válečný zpravodaj v Číně
– 2WW pobýval na Kubě
– 1953 Pulitzerova cena, 1954 NC
– Smrt – zastřelil se nebo nehoda při čištění hlavně? – Dodnes se o tom vedou spory
 
Autoři ztracené generace: Pojmenování údajně pochází od Gertrudy Steinové (spisovatelka provozující salon, kde se tehdejší umělci scházeli). Dalšími autory: William Faulkner (Absolone, Absolone), F. S. Fitzgerald (Velký Gatsby), Steinbeck (Hrozny hněvu), Erich Maria Remarque (Na západní frontě klid, Tři kamarádi, Vítězný oblouk, Cesta zpátky)
 
BONUS:
 
Děj:
Kniha vypráví o starém rybáři Santiagovi, pro kterého je rybaření jedinou obživou. Starci se ovšem dlouho nedaří chytit větší rybu, a proto je ostatním rybářům k smíchu. Aby toho nebylo málo, tak s ním na moře, kvůli zákazu svého otce, přestane jezdit velký pomocník, chlapec Manolin.
 
Stařec má ovšem svoji hrdost a rozhodne se všem dokázat, že stále dokáže chytit velkou rybu. Druhý den ráno se proto na moři vydá dál, než kdy byl. Kvůli svým zkušenostem ví, že pokud chce chytit velkou rybu, tak musí udice spustit do velkých hloubek.
 
Za nějakou dobu zabere opravdu velká ryba. Jenomže má spoustu sil a stařec ji proto nemůže ulovit. Zápasí s ní dva dny bez spaní a s drobnými zraněními. Rybář je ovšem rozhodnut, že nepovolí a rybu zabije, nebo že zabije ryba jeho. Po dvou probdělých nocích ryba ztrácí sílu a Santiago ji uloví. Zjistí, že je to mečoun a je několikrát větší než loďka.
 
Stařec ulovenou rybu přiváže k loďce a vydá se domů. Jenže krvácející ryba přivábí několik žraloků. Rybář se s nimi snaží bojovat, ale nemá šanci a žraloci mu rybu do posledního drobečku sežerou. Zůstane jenom kostra, se kterou se v noci vrátí do přístavu a vyčerpán odejde do svého domu. Ráno ho v posteli objeví chlapec, počká, až se probudí, a potom mu povídá, kolik lidí se shromáždilo kolem obří kostry. Lidé kostru ryby obdivují a on na sebe může být hrdý.
 
 
Smysl díla – Povrchní čtenář může mít pocit, že příběh je o ničem: rybář uloví velkou rybu, kterou mu sežerou žraloci. Pod tímto povrchem je však skryt příběh o lidské nezdolnosti, Santiago získává důvěru sám v sebe, nepatří ještě do starého železa, symbolicky přemůže smůlu. Autor takto vyjádřil pocity starých lidí, kteří někdy mohou být považovány za zbytečně a záleží na nich, jestli tento pocit okolí akceptují nebo se proti němu postaví. Myšlenkou tohoto díla je také ukázat na neustálý boj člověka s přírodou. Smyslem je poukázání na lidskou statečnost a velkou duševní sílu.
 
Aktuálnost – Opovrhování lidmi, kterým se nedaří, je dnes běžné. Závist je dnes také běžná. Lidská hrdost a víra ještě nevymizely, proto je dílo určitě aktuální.
 
Adresát – Kniha má oslovit všechny generace lidí. Starší generaci kvůli zobrazení, že staří lidé nejsou zbyteční, ale dokážou spoustu věcí. Mladší generaci kvůli zobrazení chování a úcty mladšího ke staršímu.
TÉMA: Střet dětského světa s dospěláckým, důležitost přátelství, pravé hodnoty lidského světa
MÍSTO, ČAS: První polovina 20. Století („před 6 lety“), Sahara, princova planeta B612 a jiné planetky, trvá to 9 dní
KOMPOZICE: Na začátku a na konci chronologicky, část retrospektivně, někdy i epizody. 27 krátkých kapitol.
DRUH: Epika
ŽÁNR: filozofická pohádka, román
VYPRAVĚČ: Vypravěč – Autor, Ich – forma, vyprávění o malém princi v er-formě.
POSTAVY:
Malý princ – velmi citlivý a vnímavý; hodný, bezelstný, nezkažený, mladý, nevinný, křehký; má rád západy slunce; zpočátku pochybuje o ryzosti lásky jeho květiny, je zklamaný lidskými charaktery, později nachází skutečný smysl života (láska, přátelství); nechápal svět dospělých (zloba zášť, faleš, chamtivost, …)
Princova květina – marnivá a nafoukaná
Pilot – autor díla; dospělý vypravěč příběhu, trochu samotář a snílek
Král – pořád si potřebuje dokazovat svoji nadřazenost, je panovačný, ale i rozumný (nemůžeš nakázat nesplnitelné)
Ješita – je samolibý a slyší jenom samou chválu na svoji osobu
Pijan – osamělý; pije, aby zapomněl na to, že se stydí za to, že pije.
Podnikatel – je stále velmi zaneprázdněn, zakládá si na preciznosti a přesnosti, na nic nemá čas
Místopisec – sobecký, myslí si, že je nejdůležitější na světě
Lampář – pracovitý, ale smutný; věrný příkazu
Liška – moudrá, přátelská; pozitivně ovlivnila myšlení malého prince, pomohla mu najít skutečný smysl života (láska, přátelství); chce, aby si ji malý princ ochočil; trochu znuděná
Výhybkář a obchodník s pilulkami na žízeň – reprezentují spěch a honbu za náhražkami = pro malého prince nesmyslné, zbytečné, bezcenné
Had – jeho uštknutí navrací malého prince zpět na svoji planetu
 
VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: přímá, nepřímá (když opouštěl planetky), polopřímá
TYPY PROMLUV: vnitřní monology, dialogy
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY: spisovný (např. knižní) a nespisovný (citově zabarvená slova, zdrobněliny) jazyk
TROPY A FIGURY: Epiteta, personifikace, apoziopeze, metafora, přirovnání, hyperbola, oxymóron, eufemismus
 
KONTEXT TVORBY: Byl to válečný letec, psal romány s leteckou tématikou (Válečný pilot, Země lidí, Noční let, Kurýr na jih), často autobiografické prvky a úvahové pasáže o smyslu existence. Malý princ několikrát zfilmován, je i muzikál, symfonie, seriál… Kniha také obsahuje autorovi kresby, které byly použity ve všech vydání. Malého prince začal Antoine de Saint-Exupéry psát v nejničivější době svého života, v době porážky a ztráty svobody celého světa. V době, kdy v leteckých bojích o Francii, zahynuli téměř všichni jeho kamarádi.
 
Život (1900-1944) – Exupéry pocházel z aristokratické rodiny. Studoval ve Švýcarsku a v Paříži. Od mládí se zajímal o letectví. Leteckou způsobilost získal během vojenské služby. Letectví se věnoval celý život. Jako pilot podnikl četné cesty po celém světě. Věnoval se literární a publicistické činnosti. Za 2. světové války, do které se sám přihlásil, zahynul při průzkumném letu, pravděpodobně nad Středozemním mořem nedaleko Korsiky.
 
OBECNĚ – KULTURNÍ KONTEXT
– 1. světová válka: 1914-1918
– 2. světová válka: 1939-1945
– Příměří mezi válkami, řada revolucí, rozšiřování fašismu
– Uspořádání států řešil Versaillský systém
– Velká hospodářská krize
 
Dílo se řadí do francouzské meziválečné prózy, francouzského realismu (Rolland – Petr a Lucie, France – Ostrov tučňáků, Barbusse – oheň). USA – ztracená generace, Německo – Remarque
Znaky: 1ww se odrazila v tvorbě autorů, převažují realistické autobiografické zážitky z války, zachycení psychických proměn hrdinů, vlastenecké prvky, pacifismus.
 
BONUS: Dnes jako bonus přikládám stručný obsah a poté charakteristiku jednotlivých kapitol, která se bude při zkoušce jistě hodit 🙂
 
Děj: Kniha začíná příběhem malého chlapce, který se snaží zaujmout dospělé svými kresbami, ale nedaří se mu to. Dospělí pro něho nemají pochopení. Tak se chlapec rozhodne, že se nikdy nebude chovat jako dospělí.
Další děj se odehrává o několik let déle, když chlapec vyroste v pilota a ztroskotá na Saharské poušti. Setká se tam s Malým princem, který chce nakreslit beránka. Malý princ se s pilotem spřátelí a vypráví mu o své planetě a o svém cestování.
Nejprve popisuje svou planetu B612, na které má 3 sopky, spoustu rostlin – baobaby a jednu květinu, která byla kvůli své kráse a pocitu, že je na světě jediná, velmi pyšná. Dále vyprávěl o svých cestách po okolních planetách. Na každé planetě byla pouze jedna osoba – král, ješita, pijan, podnikatel, lampář a místopisec – a každá zastupovala určitou vlastnost.
Jako poslední planetu navštívil Zemi, kde se seznámil s hadem a liškou, která mu vysvětlila důležitost přátelství. Objevil ozvěnu a květinovou zahradu. Seznámil se s výhybkářem a obchodníkem.
Na závěr příběhu se nechá Malý princ uštknout hadem, aby se vrátil na svoji planetku. Když to zjistí pilot, tak je smutný, protože ztratil svého přítele.
 
CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH KAPITOL:
I. kapitola: Vzpomínka na dětství, jak se Exupéry pokouší kreslit (zavřené a otevřené hroznýše), ukazuje, že dospělí nechápou dětský svět, protože je plný fantazie.
II. kapitola: Ztroskotání na Sahaře, setkání s princem. Malý princ chtěl nakreslit beránka (ale pořád se mu nelíbil), a tak mu nakreslil beránka v krabici (díky své dětské fantazii si mohl představit takového beránka, jakého chtěl).
Dále malý princ vypráví o své planetce, sopkách, růžích a baobabech…
S kým se malý princ na svých cestách setkal:
X. kapitola: Na této planetě se setkal s králem oblečeným v purpuru a hermelínu. Král sice neměl komu nakazovat, ale nedával nesmyslné rozkazy, které nemohly být splněny. A když malý princ opouštěl jeho planetu, jmenoval ho král svým velvyslancem.
XI. kapitola: Na této planetě bydlel domýšlivec, který slyšel pouze chválu (chtěl slyšet pouze chválu).
XII. kapitola: Na této planetě bydlel pijan. Byla to krátká návštěva, která prince velmi rozesmutnila. Byl to totiž pijan, který pil, aby zapomněl, že se stydí, že pije.
XIII. kapitola: Na čtvrté planetě bydlel byznysmen, pořád dokola počítal hvězdy (říkal jim milióny věciček). Tvrdil, že mu patří hvězdy. Ale jeho práce byla nesmyslná, jelikož hvězdy nemohou patřit nikomu.
U každé z těchto návštěv si malý princ pomyslel, že dospělí jsou opravdu zvláštní.
XIV. kapitola: Pátá planeta byla nejmenší ze všech. Vešla se tam pouze jedna pouliční svítilna a lampář. Jeho planeta se rok od roku točí rychleji a rychleji. A on musí pořád rozsvěcet a zhasínat svítilnu, nikdy nemá čas si odpočinout. Malý princ si myslel, že lampář je jediný člověk, se kterým by se mohl přátelit. Nepřipadal mu totiž směšný na rozdíl od krále, domýšlivce, pijana a byznysmena. A to proto, že se zabýval něčím jiným než sám sebou.
XV. kapitola: Na šesté planetě bydlel starý pán a spisoval obrovské knihy. Byl to zeměpisec, ale vůbec nevěděl, jak vypadá jeho planeta. Neměl žádné badatele. Na této planetě poprvé ucítil lítost, že opustil svou křehkou květinu. Zeměpisec mu poradil, ať navštíví planetu Zemi.
XVI. kapitola: Sedmá planeta byla Země. Setkává se s hadem v Africe, s jednou bezvýznamnou květinou, mluvil na skály, které mu „odpovídaly“ ozvěnou, potkal zahradu plnou růží. Byl nešťastný, jelikož jeho květina tvrdila, že je jediná svého druhu ve vesmíru. Ale poté pochopí, že sice jeho růže není jediná ve vesmíru, ale pro ně je tak moc blízká jeho srdci, jako by byla jediná.
XXI. kapitola: V této kapitole se setkává s liškou. Liška mu řekne, jak si ji má ochočit a stanou se z nich přátelé. Tehdy pochopí, že věci jsou stejné, ale pro někoho mohou být vším a výjimečným. Také mu liška dala radu: „Co je důležité, je očím neviditelné. Správně vidíme jen srdcem.“
XXII. kapitola: Tu potkal výhybkáře. Ten třídil cestující po tisícových balících do vlaků. Nikdy nevěděli, kam jedou a nikdy nebyli spokojeni tam, kde byli. Jen dětí vědí, co hledají a co opravdu potřebují.
XXIII. kapitola: V této kapitole potkal obchodníka, který měl pilulky utišující žízeň. Když člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít. Kvůli 53 minutám týdně.
XXIV. kapitola: V této kapitole se snaží opravit letadlo, hledají studánku. Malý princ se rozhodne, že se nechá uštknout hadem, aby se mohl vrátit zpět na svou planetu za svou milovanou růží. Řekne však, že se neloučí navždy. Že vždy, když se podívá na oblohu, tak ta nejjasnější hvězda bude on.
TÉMA: krysařův život, láska, pomsta, hamižnost…
MÍSTO, ČAS: blíže neurčená minulost, hanzovní město Hameln (hanza=svaz německých měst, která provozující dálkový obchod. 12-17st)
KOMPOZICE: Chronologická, v jedné části retrospektivní, členěno na kapitoly (26), v závěru gradace
DRUH: Epika
ŽÁNR: Novela
VYPRAVĚČ: er forma, vypravěč, Styl vyprávěcí, popisný, charakterizační i úvahový (prostřednictvím krysaře)
POSTAVY:
Krysař – vyrovnaná, silná osobnost; tajemný samotář, individualista, moudrý, zkušený, chápavý, plný citů, vykreslený jako romantická postava x bez identity, nízké povolání,
„Dlouhý“ Kristián – milenec Agnes. Doufá, že až nabude dědictví, plně získá srdce Agnes (Agnes však touží po
lásce, ne penězích). Kristián nemá vůbec ponětí, co se odehrává mez Agnes a krysařem.
Agnes – milenka Kristiánova. S příchodem krysaře poznává lidské hodnoty (zamiluje se). Otěhotní.
Sepp Jörgen – rybář, vyděděnec, prostoduchý mládenec, neschopný zařadit se do společnosti. Společnost se mu posmívá pro jeho jednoduchost. Vše si uvědomoval až další den. Je člověk ryzího charakteru, čistá duše; odolá snu, jde za realitou (skutečná hodnota života); představitel nového světa (reálného)
Lid v Hameln – radní: Gottlieb Frosch, Bonifác Strumm
 
VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: přímá i nepřímá řeč
TYPY PROMLUV: Dialogy, monology,
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY: Spisovný jazyk, archaismy, krátké věty, tázací věty (komunikace se čtenářem), občas přeházený slovosled, opakování (zvyšuje naléhavost), paralelismy, symbolismus (sedmihradské království jako ráj, dítě jako nový lepší život), němčina pouze ve jménech. Styl popisný, charakterizační i úvahový.
TROPY A FIGURY: personifikace, řečnické otázky.
 
KONTEXT TVORBY
– Krysař vyšel 1915, časopisecky vycházel už v letech 1911 – 12 v čas. Lumír pod názvem Pravdivý příběh.
– Námět vychází ze staroněmeckého motivu s reálným základem, vypráví o krysaři, který roku 1284 očistil město Hameln od krys, a když mu nebyla vyplacena slíbená odměna, rozhněval se na občany města a odvedl za trest jejich děti. Existuje několik variant závěru. Buďto Krysař děti zavřel do jeskyně, z které již nikdy nevyšly, nebo je utopil v řece. Je i verze, podle níž Krysař děti vrátil, když mu radní zaplatili slíbenou odměnu.
– Ona dávná předloha je opravdu pouhým rámcovým schématem, protože se od Dykova Krysaře v určitých bodech odlišuje. Zásadními odlišnými okamžiky je to, že v předloze odvádí krysař pouze děti, v Krysaři celé město a důvodem mu není nezaplacený dluh za odvedenou práci, ale spíše zklamání v lásce a zklamání ze současného světa.
– Dykova díla zpravidla obsahují jasnou pointu, využívá paradoxy
– Počátek jeho literární tvorby je spojen se značnou skepsí pramenící z potlačení omladinářských bouří
– literární směr – realismus s prvky romantismu, symbolismus a dekadence, prvky neoromantismu
 
 
OBECNĚ – KULTURNÍ KONTEXT
· Doba první světové války a následného rozpadu Rakousko-Uherska, který sebou přinesl i vznik samostatné Československé republiky (28. 10. 1918)
· Rozvoj průmyslu, migrace do měst, vzrůst nacionalismu, anarchismu, antisemitismu
· Boj o Rukopisy (královédvorský a zelenohorský = padělky)
· Básníci koncem 19. století se distancovali od předchozí poezie, opustili pravidelný verš lumírovců, přinesli nová témata. Literární moderna kladla důraz na individualitu, odmítání mravních i estetických zvyklostí.
· Dekadentní autoři se sdružovali kolem časopisu Moderní revue (Procházka, Hlaváček), kde začal svá díla otiskovat i Viktor Dyk.
· Souběžně s Českou modernou (Manifest České moderny z roku 1895, F. X. Šalda, O. Březina, A. Sova) se utvářela i tzv. Katolická moderna (Bouška, Deml, Dvořák).
· V próze se v tomto období projevoval expresionismus, který je charakterizován únikem od reality ke snění. Tvořili zde autoři jako například Klíma či Weiner.
 
Viktor Dyk (*31. 12. 1877 – † 14. 5. 1931 – srdeční mrtvice v Jaderském moři)
– Studoval gymnázium v Praze, kde ho učil i A. Jirásek, poté práva na UK
– Podílel na redigování časopisu Lumír*
– Za 1ww byl v protirakouském odboji, za politickou činnost vězněn
– Za první republiky poslancem Národního shromáždění, později i senátorem,
– Byl nacionalisticky a pravicově zaměřený, byl oponentem Masaryka
– Příslušníkem generace buřičů – anarchistů*
– Uznávaný šachista
 
· časopis Lumír: založen 1851 Ferdinandem Mikovcem, snažil se povznést českou literaturu na světovou úroveň, a to publikováním překladů i původní tvorby inspirované zahraničními vzory. V letech 1877-1898 stál v čele Lumíru Josef Václav Sládek. V této době se okolo časopisu soustředila skupina spisovatelů, kteří jsou označováni jako lumírovci (např Vrchlický, Zeyer)
· Buřiči: Dyk, Gellner, Toman, Šrámek, Hašek, Bezruč, Neumann, protispolečenští buřiči, vyjadřovali např. satanismus, dekadenci, bohémský či tulácký život, chtěli ukázat život bez iluzí, spojoval je časopis Nový kult.
Propagovali svobodu, odmítali válku a falešnou morálku
 

Bonus pro vás:

OBSAH:
I. Krysař, vysoký, štíhlý s prokvetlými vlasy, přijde za soumraku do města. První, koho potká, je mladá dívka – Agnes. On jí vypráví o své práci a píšťale, tvrdí, že je jako Ahashver – nemá stání. Agnes se krysař zalíbí, a tak mu řekne, aby zůstal. Přizná mu ale, že má milence. Krysař o něm nechce nic vědět. Agnes na jeho nevyslovenou otázku odpovídá „ano“ a podá krysaři snítku jasmínu.
II. Bylo to hanzovní město Hammeln, kam krysař zavítal. On vyháněl krysy a Agnes s nadějí očekávala další dny. Její matka se znaveně ploužila po domě a prchala před světlem. A krysař vyháněl krysy, ale měl i jiný důvod, proč zůstávat.
III. Sepp Jörgen žil u řeky Vesery a živil se chytáním ryb. Byl hodný a docela pohledný, ale vše chápal až druhého dne. Jediné, co měl, byl drozd v kleci, který mu zpíval. Sepp při jeho zpěvu zapomínal na vše zlé a nečekal od života nic.
IV. Agnesin milenec se jmenoval Kristián. Byl typickým občanem města Hammeln a měl dobrou naději, že zdědí obchod svého strýce. Kristián dál chodil k Agnes, ale nevěděl o krysaři.
V. Nad městem Hammeln se nachází vrch Koppel. V neděli si tam měšťané chodí užívat krásného výhledu. Za vrchem je propast, o níž se traduje, že se v ní nachází brána do Sedmihradska. Krysař se nad propastí zastavil a dlouho se sám díval.
VI. Sepp Jörgen usnul na louce a našly jej dvě dívky. Smály se mu, až jej probudily a pak utekly. Sepp nic nechápal.
VII. Sepp Jörgen klečel v noci na náměstí v Hammeln a říkal vše to, co chtěl říct smějícím se dívkám. Jak ho jejich smích zasáhl, jak kvůli vzteku z něj zabil i svého drozda. Krysař ho chvíli poslouchá, a pak mu řekne, ať vstane a nemiluje nikoho příliš.
VIII. Krysař je v hospodě „U Žíznivého člověka“. Sedí sám. Když přišel do Hammeln, vyjednal si za odvedení krys sto rýnských. Toho dne přišel konšelům připomenout svou smlouvu. Osloví tedy Gottlieba Frosche (truhlář) a Bonifáce Strumma (krejčí) a hlásí se o svou odměnu. Ti ho však odbydou. Ke smlouvě nebylo dodáno „K tomu mi dopomáhej Bůh“, takže není platná. Krysař odejde se slovy, že není třeba pomoci boží, pomůže si sám.
IX. Krysař, bez sebe vzteky, přechází v pokoji u Agnes. Pak ho Agnes osloví a krysař se rozhodne, že kvůli ní ušetří Hammeln.
X. Tu noc mají Frosche i Strumm těžké sny o mimořádné zakázce v jejich řemeslech. Gottliebovy postele se však po slovech krysaře promění v rakve a Bonifácovy šaty v rubáše. Ani jeden z nich už oné noci nedokáže usnout.
XI. Krysař se probudí dřív než Agnes a pozoruje ji, zatímco klidně spí. Cítí, že je poprvé za život spoután a přesto mu pouta dávají nečekanou, radostnou svobodu i tajemnou tíži zároveň. Krysař vyjde do zahrady, obdivuje krásné ráno a spatří Kristiána.
XII. Kristián se snaží krysaře urazit, ten však odpovídá klidně. Nechává pak Kristiána za sebou a ten, zmaten, vejde k Agnes.
XIII. Krysař vyjde za město a je mu, jako by náhle všemu rozuměl. Uvidí Seppa, jež usnul ve své loďce, a proud řeky ho odnesl. Krysař jej probudí a Jörgen před sebou vidí těžkou zpáteční cestu a hladový den bez ryb.
XIV. Krysaře posedne neklid, který jej žene zpátky k městu. Cestou poslouchá hovory lidí o životě a smrti blízkých. Krysař projde kolem obchodu a Kristián na něj posměšně zavolá: „Hodně štěstí, poutníku!“ Krysař vejde do města a brána se za ním zavře.
XV. Krysař míří do hospody, zdá se mu, že socha ďábla nahoře se směje a pobízí ho, aby k „Žíznivému člověku“ vešel.
XVI. Kromě hospodského sedí vevnitř pouze jeden host. Jeho lehký zápach síry vyhnal všechny ostatní. Krysař si k němu přisedne a on se představí jako magistr Faustus z Wittenberka. Prozrazuje krysaři, že mu slouží ďábel výměnou za jeho srdce. Snaží se to dokázat nejrůznějšími zjeveními, krysař však nikdy nevidí totéž co on. Faustus krysaři řekne, že srdce mu je jen na překážku a že na ně zhyne. Pak zmizí a krysař odejde z hostince. V ulicích znovu slyší ďáblův smích a pobídku: „Jdi.“
XVII. Agnes krysaře očekává a stojí ve dveřích, jako když ji viděl poprvé. Teprve když ji sevře v náručí, pozná, že je jako bez života. Naléhá na ni, aby mu řekla, co se stalo. Agnes ho zavede k sobě do pokoje. Tam pak vykřikne „Můj Bože!“
XVIII. Krysař odnese Agnes na lože a čeká, dokud se neprobere ze mdlob. Pak Agnes nabude vědomí a prosí krysaře, aby ji zabil. Nosí v sobě Kristiánovo dítě. Krysař přemýšlí a plánuje svůj odchod z Hammeln. Agnes ho pozoruje a dobře mu rozumí, proto ho vyzve, aby odešel. Jde tedy pryč a Agnes se za ním ještě dlouho dívá.
XIX. Agnes se chová nezvykle, takže to vzbudí pozornost její matky. Poprosí ji, aby jí vyprávěla o Sedmihradsku, jako když byla ještě malá. Poslechne si pohádku a pak se chystá odejít. Kdyby prý přišel Kristián, ať čeká, kdyby se objevil krysař, ať jde za ní.
XX. Řeka se vine krajinou a někdy je to utěšitelka a jindy úkladný vrah. Někdo k ní přijde znaveným krokem a vrhne se do vln…
XXI. Kristián je vesel. Strýc je nemocen, dědictví bude jeho. Avšak městem bloudí pološílená Agnesina matka a zoufale hledá svou dceru. Když zjistí, že ji Kristián neviděl, jde s divným smíchem domů a cestou pak zpívá o zemi sedmihradské.
XXII. Doma ji nalezne krysař a dozví se od ní, co se stalo. A tehdy se rozhodne, že zapíská na svou píšťalu ze všech sil.
XXIII. Krysař píská a celé město jej následuje. V každém se probouzí minulost, ale i naděje na život v sedmihradské zemi.
XXIV. Jen Sepp nechápavě hledí, když kolem něj přechází zástup. Krysař všechny vyvede na horu Koppel a lidé vkročí do propasti. Krysař zůstane na vrcholu, Píšťala mu vypadne z rukou a on sám vejde do propasti. Zda našli zemi Sedmihradskou, není jisté.
XXV. Sepp prochází v neděli město, kde není ani živáčka. Pak si vzpomene na krysařovu píseň a následuje její tóny.
XXVI. Po cestě najde v jednom domě plačící nemluvně – holčičku – a vezme ji do náruče, zatímco vystupuje na horu. Tam však na úpatí propasti přeruší pláč dítěte vábení píšťaly a Sepp i s miminkem odejde zpět dolů, aby našel ženu, jež by dala dítěti napít…
 
 
Co dalšího lze říci…
 
– Tajuplná atmosféra novely („Oh země sedmihradská!“ – lidé tam touží dojít, ale netuší, co je tam čeká).
– Symbolika – sen x skutečnost, umění x život; píšťala = řemeslo, život, vytváření snu.
– Prvky romantismu – citovost vítězí nad rozumem, mystika, morbidnost, tajemnost, zšeřelost, individualita
– Paradoxy – vítězství bláznovství nad rozumem, protože paradoxně přežil člověk mentálně zaostalý a člověk (miminko), který ještě rozumu nenabyl.
 
Krysy zosobňují všechnu zkaženost, od níž má krysař město osvobodit. „Sedmihradská zem“ zase představuje vidinu nového života, touhu po něm. Láska dala krysaři smysl života a poprvé v životě se cítil spoután láskou k Agnes, přestal cítit potřebu tuláctví. Když přišel o svoji lásku, ztratil smysl svého života. Snaha zobrazit konflikt jednotlivce a společnosti. (krysařem může být i sám autor). Šlo o to, ukázat život osamoceného, obávaného člověka, který ještě nikdy pře tím (před vstupem do Hammeln) nepoznal lásku.

Další rozbory mám pouze v tištěné podobě, v případě zájmu je ráda nascanuju. Jedná se o díla:

  • Moliére – Lakomec
  • Rolland – Petr a Lucie
  • Orwell – Farma zvířat
  • Remarque – Na západní frontě klid
  • Poláček – Bylo nás pět
  • Hrabal – Ostře sledované vlaky
  • Mácha – Máj
  • Čapek – Bílá nemoc
  • Gogol – Revizor
  • Havel – Audience
  • Pavel – Smrt krásných srnců
  • Otčenášek – Romeo, Julie a tma
  • Erben – Kytice

Máte také nějaké zpracované rozbory, které byste rádi nabídli veřejně ostatním? Napište mi, ráda sem na váš blog přidám odkaz 🙂

Rozbory jsem původně zveřejňovala na blog.cz, kde mi více než

0

studentů napsalo komentář či děkovný e-mail za tyto rozbory. Jsem ráda, že jsem pomohla!

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek